čila. Bezpečnost především. Co kdyby náš drobeček v nestřeženém okamžiku spojil dráty? Večer jsem ukládala kryty do skříně v předsíni a Václav zrovna vycházel z koupelny. „Prosím tě, cos to koupila?“ podivil se. „Bezpečnostní kryty, nevidíš?“ divila jsem se, že se diví. „No, to vidím. Ale na co? Copak strkáš prsty do zásuvek? Vždyť by se ti tam ani nevešly.“ „Člověče, tobě hrabe. Co bych strkala prsty do zásuvek? Myslíš, že jsem blázen?“ „No, ale na co kupuješ ty kryty? Vždyť tebe ty zásuvky vůbec nemůžou ohrozit. Ani kdybys chtěla,“ pořád nechápal Václav na druhé straně komunikační propasti. „Proč bych měla chtít spojit dráty, šílenče?!? Ty kryty jsou pro naše dítě, přece!“ křikla jsem na něj přes tu propast. Václav se zastavil. Chápavě se pousmál. Zjihnul, pohladil mě po vlasech a bylo po propasti. „Nemyslíš, že trochu předbíháš události, broučku?“ Nemyslela jsem. Uplynulo několik dní a já si začínala zvykat na nové příjmení. Šlo to velmi snadno, jelikož mě příjmením nikdy nikdo neoslovoval. Jenom správce sítě v práci musel upravit můj záznam v počítači a já se snažila pamatovat na nové příjmení při podepisování. Ze začátku jsem z toho měla dost divný pocit, připadalo mi to trochu jako falšování podpisu. Ale nic jsem nefalšovala, jenom jsem se stala někým jiným. Manželkou. Bylo jaro, zemědělci vtrhli s novou vervou na svá pole a Helena mi z vedlejší kanceláře vesele mailovala: „Naše české krávy 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173096
žerou hodně trávy, aby byly zdrávy. Odmítají krmné směsi, i mletá moučka je děsí. Oháněj se právy pro evropské krávy. V EU platí pro krávu, že má nárok na trávu.“ První zemědělská báseň o unii, autor – Helena Špačková. Smíchy jsem skoro spadla ze židle. Helena to přes chodbu zaslechla, vychutnala si svůj úspěch lidového komika a bez klepání se objevila vedle mě. „Heleno, jsi fakt dobrá!“ řekla jsem, když se mi podařilo nabrat dech. „A pak že směrnice jsou ubíjející. Naopak – velká inspirace. Pro tvůrčí osobnost,“ konstatovala Helena s uspokojením. Vokoun vykoukl ze své kanceláře a zatvářil se, jako že nechce rušit. Byl to prima šéf a asi by se taky rád zasmál. Trochu veselí si rozhodně zasluhoval. „Pane šéfredaktore, to musíte vidět!“ vábila jsem ho k obrazovce. Helena se skromně zarděla. Vokoun se chechtal jako blázen. „Toníku, pojď sem, člověče!“ běžel naproti do kanceláře pro Sádla. „Pojď se podívat, jakej utajenej talent se skrejvá u tebe v kanceláři.“ Antonín Sádlo se smíchy skoro rozpustil. Helena, povzbuzena úspěchem, se rozhodla, že využije svého tvůrčího potenciálu a stane se novinářkou. Ještě ten den se domluvila s Vlaďkou na reportáži o ženách 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173096
na malé české vesnici. Reportáž se povedla. Měla jsem radost. Helena byla hodná a schopná holka. Nezáviděla jsem jí. Jenom jsem zase měla pocit, že já jsem spíš k ničemu než k něčemu. A kromě toho jsem pořád ještě nebyla těhotná. Sama jsem se divila, jak moc mě vytočilo, když se ukázalo, že dva týdny po svatbě nejsem v jiném stavu. Vytáhla jsem nejdražší z těhotenských testů, který lze použít již první den, kdy se měla dostavit menstruace. Onu nechtěnou událost jsem předběhla o dvě hodiny. Negativní test jsem s odporem zahodila do koše. Pitomý testy! Ano, příručka pravila, že otěhotnět by se mi mělo podařit do jednoho roku. Pokud ne, měli bychom vyhledat odbornou pomoc. Jeden rok! Měla jsem pocit, že zešílím nejpozději do prázdnin. Už teď jsem byla bez sebe. Seděla jsem za stolem jako hromádka zbrusu nového neštěstí. Václava můj zoufalý výraz poplašil. „Co se stalo?“ Vysvětlila jsem mu situaci. Václava neopouštěl optimismus. Ale možná, že Václav se držel optimismu. „Prosím tě, vždyť jsme se teprve vzali. Určitě se to povede. Jsme mladí, zdraví. Člověk nemůže mít v životě všechno hned.“ „Já taky nechci všechno. Já chci dítě!“ Vrhla jsem na Václava vyčítavý pohled. Pěkně mě naštval. Já se tu hroutím a jemu je to úplně jedno. A ještě mi tu dělá přednášky, že nemůžu mít všechno. Tupec jeden! Copak já chci všechno? Copak jsem někdy chtěla víc než spokojenou rodinu? A to je podle něj moc? „Jitko…“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173096