98
Charlaine Harris
jsi ho pořádně nevyzpovídala – jestli ti zamlžila mozek ta věc s krví nebo to, že o něj tolik stojíš. Ale mohlo to dopadnout hůř. O té záležitosti s dýkou se žádný smrtelník nemusí dozvědět. A přes den s tebou Eric stejně být nemůže, takže máš dost času, aby sis – o samotě, bez něj – všechno pořádně promyslela. Kromě toho má dost vlastních starostí a musí řídit podnik, takže kolem tebe nebude pořád běhat. A ta nová upíří vrchnost tě bude muset nechat na pokoji, protože potřebují, aby byl Eric v pohodě. Což není až taková hrůza, nemyslíš?“ Usmála se na mě a já se po chvilce usmála také. Zvedla jsem se k odchodu. „Děkuju, Taro!“ řekla jsem. „Myslíš, že Sam přestane šílet?“ „Být tebou, moc bych se nespoléhala, že se za toho pitomce omluví,“ varovala mě Tara. „Za prvé – je to pravda. A za druhé – Sam je chlap. Prostě má ten chromozom. Ale vždycky jste spolu skvěle vycházeli a teď je tvým dlužníkem, protože jsi mu vedla bar. Takže se vzpamatuje.“ Hodila jsem použité kapesníčky do malého kontejneru na odpadky vedle stolu a usmála se, třebaže trochu pokřiveně. „Mimochodem,“ řekla mi Tara, „taky mám pro tebe novinku.“ „Jakou?“ zeptala jsem se, potěšená, že jsme zase naladěné na stejnou přátelskou vlnu jako dřív. „Čekám miminko,“ oznámila mi a obličej jí ztuhl ve zvláštní grimase. Ach, och! Na nebezpečnou vlnu. „Ale moc šťastně se netváříš,“ vypravila jsem ze sebe opatrně. „Neplánovala jsem vůbec žádné děti,“ řekla. „A J. B. neprotestoval.“ „Takže?“ „No, dokonce i několik antikoncepčních metod najednou může selhat,“ řekla Tara a sklopila oči k rukám položeným na hromádce svatebních magazínů. „A já s tím nedokážu nic udělat. Je naše. Takže tak.“ „Třeba… třeba nakonec zjistíš, že z toho máš vlastně radost a že jsi šťastná.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172706