98
Charlaine Harris
bata u konce. Vstaly jsme a já jsem vrátila Samovy židle na místo. Nevěděla jsem, co říct. Naštěstí jsem nemusela nic vymýšlet. Ze stínů obklopujících parkoviště vystoupil Eric. „Pam,“ řekl důrazně. „Nemohl jsem se tě dočkat, takže jsem se za tebou vypravil, abych se ujistil, že je všechno v pořádku.“ „Můj pane,“ otočila se k němu Pam. Tohle oslovení jsem od ní ještě nikdy neslyšela. „Jdi pryč!“ přikázal jí Eric a hned nato už po Pamele nezůstalo ani stopy. Nepromluvila jsem. Eric mě provrtával svým typickým upřeným pohledem a jeho myšlenky mi zůstávaly utajené. Ale bylo mi jasné, že je úplně bez sebe. Ale kvůli čemu, kvůli komu a do jaké míry? Právě tohle bylo na upírech zábavné a zároveň děsivé. Eric se rozhodl, že za něj nebudou hovořit slova, ale činy. Zčistajasna se ocitl přímo přede mnou, prstem mi zvedl bradu a přitáhl si můj obličej k sobě. Jeho oči, které byly v matném světle nezvykle tmavé, na mě hleděly vzrušeně a zároveň bolestně. Tihle upíři a jejich směsice citů! Jeden jako druhý. Když mě políbil, ani mě to nepřekvapilo. Pokud má někdo několikasetleté zkušenosti s líbáním, je v tom dost dobrý, takže bych lhala, kdybych tvrdila, že jsem vůči tak výraznému líbacímu talentu imunní. Moje tělesná teplota poskočila nejmíň o deset stupňů. Nemohla jsem udělat nic jiného než pokročit těsně k němu, ovinout ho pažemi a přimknout se k němu. K mrtvému člověku, který se mohl pochlubit tou nejživější chemií a rozbouřil všechny mé hormony, dosud zjitřené po noci, kterou jsem strávila s Quinnem. Při pomyšlení na Quinna mě však zaplavil pocit, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou. Neochotně, takřka bolestně jsem se od Erica odtáhla. V obličeji měl soustředěný výraz, jako kdyby v duchu něco ochutnával a rozhodoval se, jestli je ta věc natolik dobrá, aby si ji nechal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172686