topadu, vysloveně prohlásila, že s Evansem vůbec nemluvila. Nemohla se ho tedy zeptat, jak se daří jeho ženě. „Byla jsem uvnitř,“ prohlásila, „a nešla jsem otevřít. Manžel mluvil s Evansem. Když se vrátil, řekl mi, že ho Suzan nechala plavat.“ Nebyl to sice podstatný rozpor, ale přece jenom signalizoval, že něco ve výpovědi manželů nesouhlasí. Vrchní inspektor Jennings vyhlásil po Beryl Suzan Evansové a její čtrnáctiměsíční dceři Geraldině už den předtím celostátní pátrání a v pondělí 2. prosince měl na stole hlášení, že matka s dítětem nejsou ani v Brightonu, ani v Bristolu. Rozhodl se pro jedinou možnost: jestliže skutečně došlo ke zločinu, jak tvrdil nepříliš důvěryhodný lhář Evans, pak je třeba hledat stopy v domě na Rillington Place. Přijel v doprovodu kriminálního rady Barrata a jednoho z nejlepších policejních biologů Scotland Yardu, doktora Montgomeryho. Zazvonili, přišel jim otevřít Christie, ukázali povolení k prohlídce a prošli místnostmi od sklepa až po půdu, aniž narazili na jedinou stopu. Pak začali prohlížet dvorek a nevelkou zahrádku. Nakonec stáli před malou prádelnou, otevřeli dveře, ale neviděli nic, proto zavolali policistu se svítilnou. V rohu kotel, vedle vodovod přikrytý starými prkny. V druhém koutě další hromada prken. Policista na ně namířil proud světla, jiný odstranil pár prken a sáhl pod ně. „Něco tady je, pane vrchní inspektore.“ „Tak je odházejte všechny.“ Objevili balík, objemný, těžký, zabalený do zeleného ubrusu, převázaný šňůrou na prádlo. „Zavolejte paní Christieovou,“ nařídil vrchní inspektor. „Copak je to?“ zeptal se jí, když přišla. „Nemám ponětí,“ odpověděla. „Tak si ten balík pořádně prohlédněte,“ řekl inspektor. Šla blíž, sáhla si, narovnala se a prohlásila: „Nemám ponětí. Nikdy jsem ho neviděla.“ Dva policisté vynesli těžký ranec na dvorek a rozvázali šňůru. Zpod zeleného ubrusu čouhaly dvě nohy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172685