zidenční. Prvá sloužila jako úřadovna, ti, co zde pracovali, bydleli mimo palác, a zadní část, kam již neměli přístup ani úředníci a kam se vstupovalo Bránou nebeské čistoty, sloužila jen a výhradně pro císařskou rodinu, služebnictvo a konkubíny. Jednalo se o tři ‚zadní paláce‘. Do císařovy blízkosti měly přístup jen tři vrstvy osob, eunuši, konkubíny a dvorní dámy. Eunuši byli vybíráni do služby ve věku do patnácti let a jejich počet kolísal, dosahoval až dvaceti tisíc, průměrně jich však bylo méně, asi tři až čtyři tisíce – a všichni žili uvnitř císařského paláce. Velmi často se s nimi ovšem dostávali do konfliktu císařští úředníci, mandaríni, kteří zastávali vysoké úřady mimo císařský palác. Byli rekrutováni ze vzdělaných konfuciánů a obvykle jejich konkurzy na úřední místa trvaly několik měsíců, někdy i let. Výběr zajišťovala zvláštní komise a císař je pak jmenoval na čtyři roky do funkce. Když se osvědčili, postupovali po předem stanovených příčkách kariéry vzhůru, z provincie do provincie, stále blíž k císařskému dvoru, pokud ne, byli posíláni do vyhnanství. Eunuši se pohybovali v blízkosti císaře, v jeho soukromí a byli pokládáni za bezpečné a tím pádem mohli na něho mít nejen vliv, ale i intrikovat a získávat různými pletichami finanční výhody ve svůj prospěch. I oni měli svou hierarchii a významnější postavení ve službě císaři získávali ti starší, za výsluhu let a věrné služby,“ pokračovala Perla. Všechno mělo svůj jasný a předem daný řád. Kráčeli po vydlážděném nádvoří i po místech, která byla dříve vyhrazena jen pro císaře a jeho nosítka, nikdo jiný nesměl šlapat na vznešené symboly draka a bájného ptáka fénixe, přičítaného císařovně. Majestátní a vytesané do mramoru. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172677
I ve výzdobě palácových síní se objevovali draci, vyobrazení jako pár, který se prohání v oblacích a pohrává si s vzácnou perlou. „Tady žily císařovy konkubíny a na druhé straně jeho manželky.“ Bylo to prosté sdělení, ale Filipa vyprovokovalo. „Víte, co nás jako Evropany fascinuje?“ přiznal se Filip s lehkým ostychem. „Systém manželek a konkubín… Nedovedu si představit, jak to mohlo fungovat!“ „Mělo to svou zákonitost,“ připustila tlumočnice a průvodkyně Perla. „Císařský dvůr zajišťoval výběr konkubín a manželek pro císaře a pravidelně každé tři roky doplňoval císařův harém o další mladé třinácti- až patnáctileté dívky. I tady byl jasný kariérní postup! Konkubíny se třeba za Mingů rozřazovaly do dvanácti stupňů, to se zjednodušilo posléze na sedm stupňů a nakonec jen na čtyři první místa obliby. Titul císařovny mohla nést jen jedna jediná, další dvě měly titul manželky, dále čtyři byly císařské konkubíny, následovalo šest konkubín čtvrté třídy, pak konkubíny páté kategorie a nespočet těch dalších v ‚nižších patrech‘, které mohly doufat v postup, pokud si jich císař všimne a shledá v nich zalíbení…“ Filip poslouchal beze slova. Opravdu se před ním otvíral jiný svět. „I tento systém se lišil podle osobnosti císaře, jeden ustanovil tři císařovny, jiný zase devětadvacet konkubín v prvních čtyřech kategoriích… Ovšem tato exkluzivita nevylučovala změny na prvních místech, což bylo způsobeno nejčastěji tím, že konkubína porodila císaři syna. Pokud císař zemřel, konkubíny žily dál v paláci a každá měla svůj pokoj, císařovna a další manželky se přestěhovaly do jiné části paláce v Zakázaném městě,“ vysvětlovala Perla ochotně. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172677
Bylo to sice zvláštní, ale mělo to jasnou logiku, naprosto odlišnou od běžných evropských zvyklostí. „Stejně mi není jasné, jak mohl císař zvládnout tolik ženských…“ Perla pokrčila rameny. „Ovšemže si císař vybíral! Podle pravidel císařského dvora, a hlavně kvůli panovníkově bezpečnosti, byla povolaná konkubína dovedena k císaři nahá, pouze zahalená prostěradlem a dlouhým černým pláštěm. Bylo to tak, že každý večer jeden z eunuchů předložil císaři seznam vhodných žen, a když se císař rozhodl pro některou z nich, šel stejný eunuch, vybaven lucernou, do paláce, kde žily konkubíny, a vyhledal žádanou. Ta, provázená eunuchem a dvěma dalšími konkubínami, byla dovedena do sálu, který sousedil s císařskou ložnicí. Tam se dívka upravila, svlékla a oznámila to nahlas zvoláním: ‚přání císařovo bude naplněno…‘ Dostavil se eunuch, vzal ji na záda a donesl ji k císaři…“ Filip v tu chvíli nevěděl, jak se tvářit! Byl docela rád, že Perla ve výkladu pokračovala a nezkoumala jeho výraz. „V paláci žilo také mnoho mladých dvorních dam a služtiček, které vybírali k práci u císařského dvora. Výběr se konal každé tři roky a týkal se jen dívek nad třináct let. I tady platila dvorní etiketa. Císařovna-vdova měla k dispozici dvanáct služebných, císařovna aktuální deset, konkubíny první a druhé kategorie po osmi, konkubíny třetí a čtvrté kategorie měly šest služebných, čtyři konkubíny páté kategorie, tři v šesté kategorii a v sedmé pozici už jen dvě služebné. Tyto dívky byly velice přísně zaškolovány některou déle působící služebnou. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172677