zidenční. Prvá sloužila jako úřadovna, ti, co zde pracovali, bydleli mimo palác, a zadní část, kam již neměli přístup ani úředníci a kam se vstupovalo Bránou nebeské čistoty, sloužila jen a výhradně pro císařskou rodinu, služebnictvo a konkubíny. Jednalo se o tři ‚zadní paláce‘. Do císařovy blízkosti měly přístup jen tři vrstvy osob, eunuši, konkubíny a dvorní dámy. Eunuši byli vybíráni do služby ve věku do patnácti let a jejich počet kolísal, dosahoval až dvaceti tisíc, průměrně jich však bylo méně, asi tři až čtyři tisíce – a všichni žili uvnitř císařského paláce. Velmi často se s nimi ovšem dostávali do konfliktu císařští úředníci, mandaríni, kteří zastávali vysoké úřady mimo císařský palác. Byli rekrutováni ze vzdělaných konfuciánů a obvykle jejich konkurzy na úřední místa trvaly několik měsíců, někdy i let. Výběr zajišťovala zvláštní komise a císař je pak jmenoval na čtyři roky do funkce. Když se osvědčili, postupovali po předem stanovených příčkách kariéry vzhůru, z provincie do provincie, stále blíž k císařskému dvoru, pokud ne, byli posíláni do vyhnanství. Eunuši se pohybovali v blízkosti císaře, v jeho soukromí a byli pokládáni za bezpečné a tím pádem mohli na něho mít nejen vliv, ale i intrikovat a získávat různými pletichami finanční výhody ve svůj prospěch. I oni měli svou hierarchii a významnější postavení ve službě císaři získávali ti starší, za výsluhu let a věrné služby,“ pokračovala Perla. Všechno mělo svůj jasný a předem daný řád. Kráčeli po vydlážděném nádvoří i po místech, která byla dříve vyhrazena jen pro císaře a jeho nosítka, nikdo jiný nesměl šlapat na vznešené symboly draka a bájného ptáka fénixe, přičítaného císařovně. Majestátní a vytesané do mramoru. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172677