KAREL VALÁŠEK
LITERÁRNÍ KAVÁRNA V kavárničce bylo plno. Nikdo si tam nic nečetl ani nerecitoval. Všichni něco pili a uctivě Bíbu zdravili. „Občas sem zajdu,“ připustila Bíba. Posadila nás na bar, objednala třikrát irskou kávu a odběhla. Za minutu se vrátila s urostlým a pohledným mužem okolo čtyřicítky. „To je Radeček,“ řekla. Aby nebylo pochyb, k jakému účelu Radeček slouží, chytla ho Bíba majetnicky kolem pasu. Radečkovi to zvedlo náladu. Přinesl láhev sektu a začal s námi žertovat. „Musíme jet,“ blekotala jsem. „Musíte umřít, ale panáčka si dát můžete,“ řekl hezký kluk od prvního stolku. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Milan a že jsem mu šíleně sympatická. Za chvilku přede mnou stála irská káva, sklenice sektu a finská vodka. Praha se začala vzdalovat. Nevím přesně, kde jsem v Táboře spala, ale pamatuji se, že jsem Jirkovi zavolala, že přijedeme až zítra. Proč jsem byla Jirkovi nevěrná, vím naprosto přesně. Mohla za to Lenka, která do mě hučela: „Nebuď hloupá, taková příležitost se ti hned tak nenaskytne. Až ti naroste ocas, tak už vůbec ne, protože budeš utajená.“ Bíba spala u majitele kavárny. O tom, kde spala Lenka, bych nejradši pomlčela, ale literatura faktu je literatura faktu. Lenka strávila noc na záchytce! Proč se Lenka opila ještě víc než já a proč zaútočila na vozidlo městské policie, není zcela jasné. Bíba říká, že za to mohl jeden starší pán, který Lenku považoval za amatérskou erotickou pracovnici a nabízel jí čtyři stovky za hodinu. Tím ji smrtelně urazil a surově deklasoval. Chudák holka se z toho opila a nevěděla, co dělá. Lenka tvrdila, že za to může stojánek s reklamou na koktejly. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172671