KAREL VALÁŠEK
LITERÁRNÍ KAVÁRNA V kavárničce bylo plno. Nikdo si tam nic nečetl ani nerecitoval. Všichni něco pili a uctivě Bíbu zdravili. „Občas sem zajdu,“ připustila Bíba. Posadila nás na bar, objednala třikrát irskou kávu a odběhla. Za minutu se vrátila s urostlým a pohledným mužem okolo čtyřicítky. „To je Radeček,“ řekla. Aby nebylo pochyb, k jakému účelu Radeček slouží, chytla ho Bíba majetnicky kolem pasu. Radečkovi to zvedlo náladu. Přinesl láhev sektu a začal s námi žertovat. „Musíme jet,“ blekotala jsem. „Musíte umřít, ale panáčka si dát můžete,“ řekl hezký kluk od prvního stolku. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Milan a že jsem mu šíleně sympatická. Za chvilku přede mnou stála irská káva, sklenice sektu a finská vodka. Praha se začala vzdalovat. Nevím přesně, kde jsem v Táboře spala, ale pamatuji se, že jsem Jirkovi zavolala, že přijedeme až zítra. Proč jsem byla Jirkovi nevěrná, vím naprosto přesně. Mohla za to Lenka, která do mě hučela: „Nebuď hloupá, taková příležitost se ti hned tak nenaskytne. Až ti naroste ocas, tak už vůbec ne, protože budeš utajená.“ Bíba spala u majitele kavárny. O tom, kde spala Lenka, bych nejradši pomlčela, ale literatura faktu je literatura faktu. Lenka strávila noc na záchytce! Proč se Lenka opila ještě víc než já a proč zaútočila na vozidlo městské policie, není zcela jasné. Bíba říká, že za to mohl jeden starší pán, který Lenku považoval za amatérskou erotickou pracovnici a nabízel jí čtyři stovky za hodinu. Tím ji smrtelně urazil a surově deklasoval. Chudák holka se z toho opila a nevěděla, co dělá. Lenka tvrdila, že za to může stojánek s reklamou na koktejly. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172671
Veselé příhody podivné krásky
Na obrázku byly pokrčené ženské nohy a slogan „Líbej mě, kde chceš“. Lence to připadalo vulgární, Bíbě roztomilé. Potom se Lenka vyptávala všech přítomných, co tomu říkají. Dámy krčily rameny, pánové prohlašovali, že budou Lenku líbat, kde chce. Lenka vykřikovala, že jsou pitomci, pila vodku za vodkou a nadávala: „Já o voze a oni o koze. Já se jich ptám, co říkají tady té oplzlé reklamě, a oni žvaní o tom, že mě budou líbat!“
NÁVRAT DOMŮ Domů jsme přijely ve chvíli, kdy polonahá rosnička oznamovala televizním divákům, že bude pod nulou. Jirka běžel zkontrolovat audinu a pak mě vroucně políbil. Řekla jsem: „Co jsem kde dělala, to je ti jedno. Hlavně, že máš v pořádku auto!“ Jirka se rozpačitě usmíval a Veronika řekla: „Hele, tyhlety feministické názory sem netahej. Buď ráda, že jsi ráda. Podívej se na sebe, jak vypadáš!“ „Je unavená po dlouhé cestě!“ zaječela moje máma. Lenka se zeptala, kde bude spát. „Budeš spát se mnou. Můj pokoj je velký, krásný a vzdušný. V pokojíčku na půdě bys trpěla depresemi,“ řekla Simona. Všichni se podívali na Simonu a přestali přemýšlet o tom, jak dlouhá je cesta z Tábora do Prahy. Laskavému čtenáři, který o tom uvažovat nepřestal, sděluji: „Jak kdy a jak pro koho. Pro nezkušenou řidičku po flámu bylo těch devadesát kilometrů hodně.“ Pro milovnice romantických románů: „Květinka, která podlehla nenasytnému chtíči neznámého násilníka, doplula do mateřského přístavu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172671
KAREL VALÁŠEK
s vypětím posledních sil.“ Zní to moc pěkně, ale pravda to není. Milan byl něžný a jeho chtíč byl nasycen již po několika minutách. Je jiná doba. Image naivní holčičky už dávno nefrčí. Image stydlivé až prudérní ženy je úplně out. Žena jedenadvacátého století je vzdělaná, samostatná a silná. Brečí? Ano, ale nesmí ji nikdo vidět a slyšet.
PŘÍPRAVY NA ZAHÁJENÍ PROVOZU „Se Simonou se nedá spát,“ řekla Lenka při snídani. „Copak? Šahala na tebe?“ zeptala se dychtivě Veronika. „Chrápe, jako kdyby řezala dříví, a hází sebou jako kapr na suchu,“ odpověděla Lenka. „V mém životě hrají zásadní roli muži,“ pronesla Simona a kopla Veroniku do holeně. Lenka chroustala tabletu caudagestu a pozorovala mou mámu, jak peče lívanečky. „Tablety se mají polykat a zapíjet vodou,“ pronesla přísně Veronika. „Nech ji bejt! Je chudák celá nevyspalá. Včera spala špatně a dneska vůbec ne,“ vstoupila jsem do debaty. „Proč včera spala špatně?“ zeptala se Veronika. Nevěděla jsem, co říct, a tak jsem hodila otázku Lence: „Proč jsi včera špatně spala?“ „Prožívala jsem trauma z toho, že opouštím svůj rodný kraj,“ odpověděla pohotově Lenka. Snědly jsme lívanečky, přestěhovaly Lenku do pokojíčku v podkroví a pak jsme napochodovaly do práce. Do zahájení provozu našeho kosmetického a nehtového studia už zbýval jenom jeden den. „Co řekneš dámě s bílou pletí, která přijde na solárko?“ zeptala jsem se Veroniky. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172671