„Třeba je tu nějaký konzum? Tak si ještě koupíme. Večer bude dlouhý, tak po večeři posedíme…,“ navrhla kamarádka z ekonomky. Obě se v životě nesporně dost orientovaly a nic je nemohlo zaskočit. „Aspoň nám Kája bude moct něco povědět o těch testech!“ Jasně, že to mělo nějaký smysl. Přece by se tolik nesnažily jen tak pro nic za nic. Čekají, že tu Karel má nějaké známé a mohl by zatlačit, aby uspěly. Neměl moc chutí tu ze sebe dělat naivního hlupáčka, který jim to zbaští, ale na druhou stranu si je zase nechtěl znepřátelit kvůli Gábině. „Dobře,“ připustil. „Můžeme to zkusit, třeba ještě mají otevřeno, ale pokud si vzpomínám, tady zavírají už ve čtyři odpoledne. Každopádně tu dneska bude hrát kino!“ „Jé! Kino? To já miluju.“ Gábina poprvé zvedla hlavu, podívala se na Karla a pohodila vlasy, které jí neposlušně lezly do čela. „To by bylo dokonalý! Nevíš, co dneska dávají?“ Karel pokrčil rameny. Holík mu něco říkal… „Prý nějakou veselohru s Louis de Funèsem…“ „S tím poděsem?“ protáhla obličej Ivana. Bylo na ní vidět, že do vesnického kina ji to moc netáhne a dala by přednost něčemu jinému. „No… já bych šel…,“ řekl rozvážně Karel, který se uvnitř celý telelil radostí. Vždyť by se třeba mohlo stát, a šel by s Gábinou sám… „No dobře,“ souhlasila Magda, tak půjdem taky… Ale podíváme se, jestli by tady v tom zapadákově neměli někde aspoň bulharský cabernet nebo maďarský bikavér, ty naše slivky se pít nedaj!“ Měla zřejmě o vínech vcelku přehled. „Já už jsem to viděla,“ prohlásila zklamaně Ivana. „Ale dá se to vidět znova, ne?“ oponovala její spolužačka Magda. „Je to legrace a aspoň trochu zabijeme čas. Co tady?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172666