CAROLYNE SWANN
Sophie už byla zoufalá. Věděla, že hrabě má pravdu. Ale představa, že vezme tomuto laskavému muži všechno, co má, i když se tak stane s jeho souhlasem a na jeho žádost, pro ni byla nepřijatelná. Nikdy si nepostěžoval, tušila však, že když se snažil vyhovět svému příteli – jejímu otci – a oženil se s jeho dcerou, zkomplikoval si tím život. To ona je příčinou všech jeho nesnází. Čelo se jí svraštělo vráskami a ani si neuvědomovala, že už delší dobu nervózně žmoulá v prstech konec stuhy, jíž měla na ramenou přichycený široký límec šatů. „Jenomže vy, Louisi, neumíráte. Vím, že spravujete jak Rocher, tak Aronde poctivě. Nechápu tedy, proč by se na tom mělo něco měnit.“ „Pravda, neumírám a ještě hodně dlouho se k tomu nechystám,“ zasmál se pan de Tencin. „A pokud budu žít, v podstatě se nic nezmění. Vy si dál budete vyjíždět na Clocheovi a přidělávat tak mně i služebnictvu vrásky na čele a já budu spravovat panství. Ale jednou až…,“ hrabě vzdychl a bylo na něm vidět, jak by už chtěl mít tento rozhovor za sebou. Pohlédl na dívku sedící proti němu a upřeně mu hledící do obličeje a pokračoval: „Až budete plnoletá, nebudete potřebovat poručníka a váš vykutálený švagr už vás tudíž nebude moci o nic připravit.“ „Tak vidíte, Louisi,“ zvolala Sophie plná naděje, že nakonec se vše v dobré obrátí. „Není tedy nutné, abyste cokoli měnil.“ Hrabě však zavrtěl hlavou. „Jenomže časem by vám, má drahá, mohl vzniknout jiný, mnohem horší problém. A toho vás chci ušetřit.“ Když viděl, že je Sophie čím dál zmatenější, usmál se, pohladil ji po vlasech a poté jemně vysvobodil pomačkanou stuhu z jejích prstů. „Kdybych zemřel, jako bezdětná 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172655