mat rytmu a slabik v textu, jak je důležité, aby to ladilo… V pozdějších letech jsme se spolu spřátelili a to přátelství trvá dodnes. Pro mě je Josef Zíma velikou osobností, která stála u našich začátků. A zaznívá mi v uších jako memento: Buď vlídný na lidi, když jdeš nahoru. Mohl bys je potkat, až půjdeš dolů! Jak trefně radil v Osbornově Komikovi starý herec… A je vůbec zajímavé, že všechny ty slavné osobnosti, které jsem v životě poznal, byly vesměs takové. Nepředváděly se, neměly pocit nadřazenosti. Skutečná velikost musí být vstřícná a chápavá! Nejhorší bývá, když se s jistou mocí u člověka projeví pocit neomylnosti. Tendenci k tomu má každý, ale někdo se ubrání. Někdo ne. Profesor Vondráček nám říkal, že nejhorší šéfové jsou moróni, to jsou lidé, kteří se dostanou do funkce, na niž nestačí, ale snaží se, aby to nikdo nepoznal. Morónovi nic nevysvětlíte, nechápe, jen vykonává striktně a bez pružných úvah, co má předepsáno. Taky se nezasměje vtipu, protože nejde za hranici fantazie, tu má velice omezenou. Takový šéf trvá na všech pokynech a sám nikdy nenarazí, protože dodržuje, co je dáno a psáno. Proto často postupuje ještě výš… Ano, byla to doba, kdy se ve mně začala probouzet touha psát verše, vím, není to nic nového, skoro všichni dospívající chtějí v určitém období vyslovit obvyklé věci jinak. Poezie mě strhla, obdivoval jsem Wolkera, jak může psát o obyčejných věcech, a byl mi tím velice blízký, a taky Jacques Prévert, který napsal skvělou básničku, která vypadá takhle: MOŘE je kapka vody obklopená vodou ze všech stran
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172651