Nastoupili zase do bryčky. Navzdory námaze, kterou musela vynaložit, posadila si občanka Teutchová Charlese na kolena a hubičkovala ho za sebe i za Evžena; Augereau si nacpal dýmku a zapálil si; vzbudili Coclèse, který mezitím usnul, jako by si chtěl zasloužit svoji dávnou přezdívku. Kočárek se rozjel; jenomže u brány změnil směr cesty; zeptali se strážného, která cesta do Auenheimu je kratší a lepší, jestli přes Bischwillers nebo přes Offendorf, a on odpověděl, že by neváhal ani vteřinu: cesta do Bischwillersu je cestou místní, kdežto do Offendorfu pojedou cestou královskou. Vydali se tedy na Offendorf. Cesta do Offendorfu je kouzelná. Vede podél Rýna, oči se těší pohledem na ostrůvky, tolik se lišící tvarem a velikostí, na majestátní, širokou řeku. V Offendorfu se s řekou setkají. Cestující se tam na okamžik zastavili, aby si koně oddychli. Zeptali se, v jakém místě by se mohli dobře nasnídat; svěží ranní vzdoušek, větřík, který střásal jinovatku z větví, povzbudil u našich tří cestovatelů chuť k jídlu. Poradili jim Rohwillers. O hodinu později zastavili před hostincem U zlatého lva a tam se zeptali, jak daleko je ještě do Auenheimu. Byly to necelé tři míle, které mohl dobrý chodec urazit za dvě a čtvrt hodiny. Charles prohlásil, že nedovolí, aby ho vezli ještě dál. Už tak mu bude hanba, až po příchodu bude muset Pichegruovi přiznat, že šel pěšky pouhé tři míle. A nechat se dovézt až do Auenheimu? To už by určitě studem umřel! Paní Teutchová by možná naléhala, kdyby tu byla sama; rytmistr měl ovšem jistě dobré důvody, proč zůstat s tou hodnou ženou o samotě, a postavil se tedy na Charlesovu stranu. Bylo půl jedenácté, objednali si jídlo a dohodli se, že se v pravé poledne rozloučí. Charles bude pokračovat cestou do Auenheimu, Pierre Augereau, občanka Teutchová a Lenoch se vrátí do Štrasburku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172650