desát milimetrů hluboko, prorazil čtvrté žebro a pronikl levou srdeční komorou. Rána byla tak úzká, že krev pronikala jen velice pomalu ze srdeční komory do osrdí. Proto nenastala smrt okamžitě, proto mohla císařovna přes smrtelné zranění, aniž co tušila, dojít ještě sto dvacet kroků až na palubu lodi. Zatím neznámý atentátník bodl dámu v černém do prsou a utekl z místa činu. Běžel po nábřeží, zahnul do ulice des Alpes, snažil se doběhnout na náměstí Place des Alpes, kde chtěl zmizet v davu. Na nábřeží stálo několik fiakrů. Dva drožkáři, Victor Vuillemin a Louis Chaumartin, viděli, co se stalo, seskočili ze svých kozlíků a snažili se útočníka dohonit. Podařilo se jim to s přispěním dalších chodců, výhybkáře Antonína Rougeho a námořníka Alberta Fiany, uprostřed náměstí Place des Alpes. Nedalo jim to ani moc práce, nebránil se a klidně počkal, až přišel strážník Kaiser: „Zatýkám vás jménem zákona. Půjdete se mnou na policejní strážnici.“ „Nemějte strach, půjdu dobrovolně! Škoda že se mi ji nepodařilo zabít!“ řekl atentátník. Policejní komisař Albert, který má zrovna službu, vyslechne raport strážníka Kaisera a začne zatčeného vyšetřovat, ale sepíše zatím jen jeho nacionále, má totiž ještě jinou práci a nepovažuje případ za důležitý, pak ale zvoní telefon a on se dozvídá, že Ital Luigi Luccheni, který před ním sedí, zavraždil rakouskou císařovnu Alžbětu. Vrahovi je třiadvacet. Narodil se v Paříži a je to typický sociální případ. Vyrostl v sirotčinci v Parmě, neznal ani otce, ani matku, když ho jako desetiletého propustili, musel se živit sám. Dělal, co se dalo, a pochopitelně že žil z ruky do úst. Když mu bylo dvacet, sloužil v armádě. Bojoval v roce 1896 v Habeši, po demobilizaci zůstal jako sluha u svého někdejšího velitele knížete z Aragonu. Ve Švýcarsku pracoval jako nádeník. Měl homosexuální sklony, zdálo se, že není nepříčetný. Sám o sobě prohlásil, že je anarchista. K vraždě se přiznal 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172649