IV Citová inventura
K
oncem měsíce, když už se Anita zapracovala a pomalu začínala být Katzovou pravou rukou, zavolal ji ten do své kanceláře. Stál zády k ní a listoval v tlustých deskách, ale okamžitě se obrátil a napjatě se na ni zadíval. „Mám pro vás dvě zprávy, které vyvstaly po mé schůzce s bratrem Williamem. Chcete tu dobrou, nebo tu ještě lepší? Tedy jak pro koho,“ usmál se a ona si ho nenápadně prohlédla od naleštěných bot až po elegantní sako s vycpávkami na ramenou. Musela uznat, že po vydatném spánku vypadal mladší a oči mu jen sršely skrytou energií. „Raději začněte tou první,“ opětovala mu pousmání. „Snad se na to nemusím posadit.“ „Dobře. Jsem s vaší prací, které věnujete mnoho úsilí, spokojen, a proto jsem svého bratra požádal o zvýšení vašeho platu.“ Anita vydechla překvapením. Podívala se na svou výplatní pásku, kterou jí podal, a dojetím se jí zamlžily oči. „Děkuji, snad vám teď alespoň budu moci po částech splácet ty peníze za šaty,“ zatvářila se ustaraně a zdvihla k němu vlahé oči. „Na to zapomeňte,“ řekl energicky. „Byl to dar a dary se nevrací.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172646