Carolyne Swann
stejně zpytavě, jak ostatně činil celé odpoledne. Dříve než stačil odpovědět, otočila se k němu zády a dovolila baronovi, aby jí pomohl nastoupit. Cesta zpět uběhla kupodivu rychle. Elisabeth se několikrát pokusila zapříst hovor, ale hraběnka vždy odpověděla jen kuse, a tak se vikomtka nakonec vzdala, a než padl soumrak, usnula. I Armance mlčela. Přemýšlela o hraběnčině rodině. Myšlenky se jí neustále vracely k Javierovi. Věděla, že až bude usínat, neubrání se vzpomínkám na něho, ale zatím si zakázala na něj myslet. Raději se vrátila k Anně de Brissac. Hraběnka na ni zapůsobila rozporuplným dojmem. Armance začala tušit, proč její tchyně opustila Marécage. Kdyby byla na jejím místě, také by se odstěhovala. Anna byla urozená dáma zvyklá poroučet a zřejmě vedle sebe nesnesla jinou ženu kromě dcery, kterou zcela ovládala. Bylo jí Toinette líto. I když má ještě bratra, babičku a žije tam, kde se narodila, jednou bude muset Marécage opustit, aby se provdala. Louis d’Antin, kterého jí matka vybrala jako budoucího chotě, zřejmě nebyl mužem, o něhož by stála. Armance se líbila její impulzivnost, snaha bránit každého slabého tvora, i když asi bylo těžké ji vždy pochopit. Ještě než kočár před chvílí vyrazil z Marécage a lokaj zavřel dvířka, dívenka vstrčila hlavu do kočáru. „Klubíčko je můj dárek pro tebe,“ oznámila své nové přítelkyni. „Slib mi, že ho budeš opatrovat. Zaslouží si to.“ Armance přikývla, ale nechápala, proč by měla opatrovat klubíčko. Význam Toinettiných slov pochopila, teprve když na Tilleul vystoupila z kočáru. Chystala se následovat hraběnku a Elisabeth do domu, ale baron de Lisle ji zadržel. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172634