UTOPIE, NEJLEPŠÍ VERZE
97
Olga se dívala do tři metry vzdáleného nekonečna. Schachmann studoval otisky svých prstů na sklínce s malovanými lišejníky. „Původně jste měl být zedníkem,“ pokračoval Neuvirt tiše. „S tím pojišťovnictvím to byl omyl, věřte mi. Smyslem vašeho života měla být stavařina, sbírání obalů od žiletek a rodina, číslo trojkombinace 42-17-219 podle Katalogu. Jenže já jsem to úplně zvoral. Rozpadlo se mi to pod rukama.“ Vzal jsem skleničky a šel do kuchyně nalít další vodu. „Můžete mi odpustit, pane Kaminsky?“ ptal se doktor Neuvirt a visel na mně očima. „Smím doufat?“ Vzal jsem notes a namaloval do něj podivného brouka. „Tak řekněte něco, člověče,“ poprosil nervózně starý muž. „Copak nechápete, jak mi teď je?“ Už jsem se musel ozvat: „Co chcete ode mě slyšet? Vždyť mluvíte úplně z cesty. Stavařina. Sbírání obalů od žiletek. Pcha! Copak v tomhle spočívá smysl života?“ „Ano. Jistě. Podle Katalogu totiž….“ „Je mi vás líto, jestli si to myslíte,“ přerušil jsem ho. „Smysl života je přece v něčem… neuchopitelně podstatném ! Někde v hloubce našich… elementárních základů…“ Nějak jsem se do toho zaplétal a nevěděl kudy kam. „Například takové pojišťovnictví, to už má lidský grunt, ale podle… transcendentních pohledů…“ „Pane Kaminsky,“ řekl stařec, když jsem to vzdal, „já myslím, že nemáte pravdu. Život je vlastně docela prostá věc. Kdepak hloubka elementárních základů! Nic takového. Z toho už Projekt vyrostl, jestli dovolíte.“ „Když já to neumím tak říct, Neuvirte. Ale jednou vám to všechno vysvětlím.“ „Ano, pane Kaminsky,“ souhlasil stařec. „Bude mi potěšením. Teď se však raději vraťme k vašemu případu. Chtěl jsem Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172627