„Do toho, chlapi, a dejte Amerikánům na prdel i za nás!“ přejí nám šeptem. „A kdybyste někde natrefili na americký cigarety nebo chlast, vzpomeňte si, že máte za zadkem promrzlý kamarády!“ „Proč si pro ně nezajdete sami?“ ptá se někdo jedovatě. „Hochu, ty si povezeš zadek pěkně v suchu, ale my musíme vlízt do tý ledový sračky a stavět most pro druhou tankovou.“ „A pro vás, až budete zdrhat zase zpátky!“ Sice nerad, ale musím zasáhnout: „Kdo to řekl?“ Ticho. „Na něco jsem se ptal!“ „Teď tady někdo byl, ale jak jste promluvil, zmizel.“ „Tak pozor na hubu, ano?“ Rota se už pachtí s čluny k řece. Jakmile se přeplaví, ženisté je na lanech přetáhnou zpátky, aby mohly posloužit zase dalším. Nikdo už nepromluvil, ozývá se jen čvachtání vesel. Než se shromáždíme ve výchozích pozicích, je pět hodin. Muži připravení k útoku drkotají zuby. V půl šesté má celý cirkus začít, přesně v té chvíli dají velitelé družstev mezi mužstvem kolovat polní láhve, naplněné do poloviny rumem. „Není rum, není šturm,“ říkalo se už ve vojsku Fridricha II., a německá armáda svoje tradice ctí. Že by se někdo opil, nehrozí – na každého vyjde jediný hlt. „Pane kapitáne,“ přistupuje ke mně Hartmann s plechovým kalíškem v ruce. „Dovoluji si vám popřát mnoho štěstí.“ Přiťukneme si, do nosu mi zavane příjemný lesní odér. „Kde jste to vzal? Tohle je pravá bavorská myslivecká…“ „Podle rozkazu!“ zasvítí na mě ze tmy bílými zuby. „Několikrát jste se zmiňoval, že vaše rodina pochází z Bavor. Tak jsem ji vyhandloval za koňak.“ „Děkuji, Klausi. Od této chvíle mi můžeš tykat a říkat mi Helme.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172625