Učitelka má hlavu ponořenou do třídní knihy. Láďa zavírá tiše a ještě se krčí, jako by se chtěl ztratit, stát se malinkým a nenápadným. Marně. Učitelka ani nezvedne hlavu. „V kolik hodin se chodí do školy?“ Láďa se rozhlíží. Ovšem, otázka patřila jemu, černé ovci třídy, komu jinému. Jenže co na ni odpovědět? Vysvětlovat, že musí ráno nanosit uhlí, aby kamna nevyhasla, a dovést Veroniku do školky?? „Neumíš mluvit?“ Jenom polkne. Všechno je prázdné, i stěny se hroutí a probíhají. „Nebudu se s tebou zlobit. Posaď se!“ Slyší učitelku z dálky, její hlas k němu doléhá dutě a neskutečně jako z rádia. Mechanicky usedá na své místo… Na zdi mezi širokými okny přibyl nový obraz. Jsou na něm lovci v kožešinách kolem ohně. Lovci mamutů! Oheň plápolá, příjemně hřeje, jiskérky vylétají vysoko do mrazivého vzduchu. Když dopadnou do sněhu, na promrzlou zem, ještě naposledy zasyčí. Smráká se nad Havraním údolím. Odpoledne ulovili u Zubří skály medvěda, obrovského hnědého chlupáče. Náčelník mu stáhl kůži a už se nad ohněm pozvolna opéká maso. Na úpatí svahu pod převislou skálou je vchod do hluboké jeskyně. Stěny jsou pokresleny uhlem, samá divoká zvířata, která se vzpínají, jak je pronásledují lovci s oštěpy. U zadní stěny leží na několika čerstvých kůžích Máša, má otevřené horečnaté oči, blouzní. „Trochu vody,“ šeptá vysušenými rty. Láďa nabírá do dlaní vodu z kamenné nádoby a přibližuje se k ní. Máša hltavě srká vodu z jeho dlaní, do poslední kapky. „Neboj se, přinesu ti za chvíli medvědí tlapu. Náčelník říkal, že má magickou sílu. Určitě se uzdravíš.“ Máša se k němu přitiskne, tváře jí hoří, ale snaží se usmát. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172620