Carolyne Swann
nuzně oblečené děti. Jakmile uviděly skupinu jezdců, přestaly si hrát a zvědavě si je prohlížely, odvážnější pokřikovaly v místním nářečí. Flavie zvrátila hlavu na opěrku a zavřela oči. Třeba až je znovu otevře, ocitne se doma. Lokaj otevře dvířka, na nádvoří bude stát matka a odvede ji po schodišti do jejího pokoje. Za chvíli přijde Beppa s pohárem horkého mléka v ruce. Dokonce se jí pod pevně stisknutými víčky podařilo vybavit si Umbertu, jak běží po chodbě a volá. „Podívejte se, paní, podívejte se. To snad není možné!“ Flavie otevřela oči. Namísto sestřiných světlých vlásků se před jejím slzami zakaleným zrakem objevila hlava komorné. Děvče se vyklánělo z otevřeného okénka a vzrušeně ukazovalo prstem před sebe. Flavie s madame de Beauson se k ní naklonily a to, co spatřily, jim oběma vyrazilo dech. Cesta se pozvolna svažovala k obrovské zátoce, kde kotvilo množství člunů, bárek, a několik korábů, z jejichž stěžňů visely skasané plachty. Za nimi, kam až oko dohlédlo, se rozlévalo obrovské množství vody, do níž se na obzoru pozvolna nořilo zapadající slunce. „To je nádhera,“ vydechla okouzleně madame de Beauson, mající na mysli ohnivý utápějící se kotouč, jehož poslední paprsky zlatily modrou hladinu. „No jo,“ přikývla Nicola, kterou vyvedlo z míry cosi jiného než nádherná hra barev. „Tolik vody! Vždyť tohle jezero snad ani nemá druhý břeh. Je ještě větší než to u Grappola.“ Kočár najednou zastavil a jeden z jezdců otevřel dvířka, aby mohly dámy vystoupit. Zatímco madame de Beauson trpělivě vysvětlovala Nicole, že to, co vidí před sebou, není jezero, ale moře, don Giano přistoupil k dceři a odváděl ji stranou, ke kamennému molu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172608
Azurové slunce
Před několika dny dorazila do Milána tajná zpráva, že poblíž Ravenny bylo Ludvíkovo vojsko napadeno. Posel, který ji přinesl, však nevěděl nic o tom, jaké ztráty Francouzi utrpěli. Tvrdil však, že armáda i s Jeho Veličenstvem pochoduje dál na západ. Dona Eleonora okamžitě navrhla, že by nemuseli posílat dceru z domu, ale manžel zdusil její naději hned v zárodku. „Co když to přežil?“ namítl a nemusel ani vysvětlovat, že má na mysli zetě. „Možná je už z naší dcery vdova, ale nemůžeme si být jisti. Kdyby se dozvěděl, že jsem nechal Flavii doma, mohl bych být nařknut ze spiknutí.“ Celou cestu do Janova hloubal nad touto novinou a nebyl si jist, co ho trápí víc: zda nejistota, jestli vnucený zeť žije, anebo zjištění, že se nikdo z jeho přátel nenamáhal zpravit ho o bitvě v ravennském průsmyku. Byl si jist, že léčka byla předem připravena. Jestliže ho o ní nikdo neinformoval, znamenalo to jediné – jeho vlastní lidé mu nevěří. A to všechno jenom proto, že provdal dceru za Francouze! „Můžeš mi odpustit, děvenko?“ otázal se teď. Flavie se zadívala na otcovu ustaranou tvář. Dosud nikdy ho neviděla plakat, ani když zemřel její poslední bratříček. Teď se jeho oči leskly slzami. Nedokázala odpovědět. Vrhla se mu do náruče a zvolala: „Babbo, babbo…, babbo…“ Mazlila se s tím prostým slůvkem, neustále je opakovala, protože si uvědomila, že je to naposledy v životě, kdy je může vyslovit. Hrabě Trivulzia dceru pevně stiskl a na okamžik ji podržel v objetí. Poté ji objal kolem ramen a odváděl k jedné z kotvících lodí. Šli mlčky, ani jeden ze sebe nedokázal vypravit slovo, protože oba věděli, že nadešly poslední okamžiky, kdy mohou být spolu. *** 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172608
Carolyne Swann
Loď, která za odlivu opustila janovský přístav, nesla jméno Santa Maria a nazývala se karaka. To vše sdělovala Nicola oběma ženám, když se odebraly do stísněné kajuty, jež se měla po několik týdnů stát jejich domovem. „Má tři stěžně, jeden na přídi a dva na zádi, a na plachty bylo spotřebováno… no, už jsem to zapomněla…, ale moc loktů plátna,“ dělila se ochotně o informace, které ještě před vyplutím vymámila z kapitána, hovorného Benátčana. „Za několik dnů, když Bůh dopřeje a bude příznivé počasí, doplujeme do Sa… Sapotely, kde naložíme zboží pro Nos,“ papouškovala důležitě jeho slova. Madame de Beauson ji s úsměvem opravila, že další přístav se jmenuje Savona a zboží je zřejmě určeno pro město, které už je na francouzském pobřeží a nazývá se Nice. Děvče ale vrtělo hlavou. Kapitán to určitě řekl takhle a on musí vědět nejlépe, kam pluje. Flavie jejich hovoru nevěnovala pozornost. Ležela na úzkém lůžku s vysokými bočnicemi a nepřítomně bloudila zrakem po malé kajutě, jejímž okénkem se draly poslední zbytky denního světla. Kromě dalších dvou lůžek, na nichž teď seděly madame de Beauson a Nicola, zde stál nízký, hrubě opracovaný stůl, dvě truhly a proutěný koš, v nichž se nacházelo oblečení a nezbytnosti, které budou během plavby všechny tři ženy potřebovat. Ostatní věci jako nábytek, truhlice s výbavou a vše, co tvořilo Flaviino věno, nechal hrabě Trivulzia odeslat předešlou lodí, která odplula z Janova již před týdnem. Prostor kabiny působil neutěšeně, navíc se odevšad ozývalo vrzání, skřípání a další nelibé zvuky, prozrazující, že Santa Maria opouští záliv. Flavie však nic z toho nevnímala. Strnule hleděla ke stropu a v duchu si vybavovala poslední hovor s otcem. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172608