Carolyne Swann
nuzně oblečené děti. Jakmile uviděly skupinu jezdců, přestaly si hrát a zvědavě si je prohlížely, odvážnější pokřikovaly v místním nářečí. Flavie zvrátila hlavu na opěrku a zavřela oči. Třeba až je znovu otevře, ocitne se doma. Lokaj otevře dvířka, na nádvoří bude stát matka a odvede ji po schodišti do jejího pokoje. Za chvíli přijde Beppa s pohárem horkého mléka v ruce. Dokonce se jí pod pevně stisknutými víčky podařilo vybavit si Umbertu, jak běží po chodbě a volá. „Podívejte se, paní, podívejte se. To snad není možné!“ Flavie otevřela oči. Namísto sestřiných světlých vlásků se před jejím slzami zakaleným zrakem objevila hlava komorné. Děvče se vyklánělo z otevřeného okénka a vzrušeně ukazovalo prstem před sebe. Flavie s madame de Beauson se k ní naklonily a to, co spatřily, jim oběma vyrazilo dech. Cesta se pozvolna svažovala k obrovské zátoce, kde kotvilo množství člunů, bárek, a několik korábů, z jejichž stěžňů visely skasané plachty. Za nimi, kam až oko dohlédlo, se rozlévalo obrovské množství vody, do níž se na obzoru pozvolna nořilo zapadající slunce. „To je nádhera,“ vydechla okouzleně madame de Beauson, mající na mysli ohnivý utápějící se kotouč, jehož poslední paprsky zlatily modrou hladinu. „No jo,“ přikývla Nicola, kterou vyvedlo z míry cosi jiného než nádherná hra barev. „Tolik vody! Vždyť tohle jezero snad ani nemá druhý břeh. Je ještě větší než to u Grappola.“ Kočár najednou zastavil a jeden z jezdců otevřel dvířka, aby mohly dámy vystoupit. Zatímco madame de Beauson trpělivě vysvětlovala Nicole, že to, co vidí před sebou, není jezero, ale moře, don Giano přistoupil k dceři a odváděl ji stranou, ke kamennému molu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172608