„Kde je matka?“ zeptal se Alexander a podíval se na hodinky. „To bych taky rád věděl,“ odpověděl otčím. „Tys ji dnes ještě neviděl? Za chvíli bude deset.“ „Vstával jsem už v pět. Vyvenčil jsem psy, pak jsem četl v knihovně. Možná že Sunny ještě spí.“ „Teď?“ divil se Alexander. Včera večer si s matkou povídal v jednom ze salonů v přízemí, byli tam vlastně všichni, i jeho nevlastní sestra Cosima. „No, počkej, matka přece včera večer odešla, říkala, že jí není dobře.“ „Šla si lehnout. Půjdu se na ni podívat,“ řekl Claus von Bülow a spěšně odešel. Za chvíli se vrátil, už ve dveřích volal: „Pojď se mnou, prosím tě!“ Prošli chodbou, po schodech do první patra, vešli bez zaklepání do ložnice, otevřenými dveřmi koupelny ji zahlédli. Ležela zkroucená na mramorové podlaze, obličejem dolů. Martha von Bülowová, zvaná Sunny, byla v bezvědomí. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Klidný dům se změnil v nádražní čekárnu těsně před odjezdem vlaku. Telefony, rozkazy, mobilizace rychlé pohotovosti. Pak pár vteřin siréna záchranné lékařské služby, nosítka a všechno ve velkém spěchu, v poklusu. Vrtulníkem ji dopravili na kliniku do Providence. Nepobyla tam dlouho. Znovu ji naložili a dva lékaři s ní odletěli do New Yorku na špičkové zdravotní pracoviště Columbia Presbyterian Medical Centre. „Proč, pane doktore?“ zeptal se Claus von Bülow. „Protože jedině tam jí mohou pomoci.“ „Proboha, co se vlastně stalo?“ „Inzulinový šok.“ „Jak tomu mám rozumět? Co je inzulinový šok?“ „Náhlý pokles hladiny cukru v krvi. Naměřili jsme jí pouhých devětadvacet miligramů na sto kubíků krve. Měla by mít sedmdesát až sto dvacet. Navíc jsme zjistili dvojnásobně vysokou hladinu inzulinu. To je příčinou kómatu.“ „Kde se vzalo tolik inzulinu?“ zeptal se Alexander. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172570