„Kde je matka?“ zeptal se Alexander a podíval se na hodinky. „To bych taky rád věděl,“ odpověděl otčím. „Tys ji dnes ještě neviděl? Za chvíli bude deset.“ „Vstával jsem už v pět. Vyvenčil jsem psy, pak jsem četl v knihovně. Možná že Sunny ještě spí.“ „Teď?“ divil se Alexander. Včera večer si s matkou povídal v jednom ze salonů v přízemí, byli tam vlastně všichni, i jeho nevlastní sestra Cosima. „No, počkej, matka přece včera večer odešla, říkala, že jí není dobře.“ „Šla si lehnout. Půjdu se na ni podívat,“ řekl Claus von Bülow a spěšně odešel. Za chvíli se vrátil, už ve dveřích volal: „Pojď se mnou, prosím tě!“ Prošli chodbou, po schodech do první patra, vešli bez zaklepání do ložnice, otevřenými dveřmi koupelny ji zahlédli. Ležela zkroucená na mramorové podlaze, obličejem dolů. Martha von Bülowová, zvaná Sunny, byla v bezvědomí. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Klidný dům se změnil v nádražní čekárnu těsně před odjezdem vlaku. Telefony, rozkazy, mobilizace rychlé pohotovosti. Pak pár vteřin siréna záchranné lékařské služby, nosítka a všechno ve velkém spěchu, v poklusu. Vrtulníkem ji dopravili na kliniku do Providence. Nepobyla tam dlouho. Znovu ji naložili a dva lékaři s ní odletěli do New Yorku na špičkové zdravotní pracoviště Columbia Presbyterian Medical Centre. „Proč, pane doktore?“ zeptal se Claus von Bülow. „Protože jedině tam jí mohou pomoci.“ „Proboha, co se vlastně stalo?“ „Inzulinový šok.“ „Jak tomu mám rozumět? Co je inzulinový šok?“ „Náhlý pokles hladiny cukru v krvi. Naměřili jsme jí pouhých devětadvacet miligramů na sto kubíků krve. Měla by mít sedmdesát až sto dvacet. Navíc jsme zjistili dvojnásobně vysokou hladinu inzulinu. To je příčinou kómatu.“ „Kde se vzalo tolik inzulinu?“ zeptal se Alexander. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172570
„Zdá se, že jde o syntetický inzulin. Musela si ho píchnout. Ve většině případů je takové předávkování smrtelné.“ Alexander von Auersperg byl skutečný princ. Pocházel ze starého rakouského rodu. Jeho otec, první manžel nynější paní von Bülowové, byl princ Alfie von Auersperg. Rodina sídlila v Salcburku, kde žila také její dcera z prvního manželství Annie-Laurie, nazývaná Ala. Provdala se za rakouského mnohonásobného milionáře Franze Kneissla, dědice světoznámé továrny na lyže a jiné sportovní potřeby. Děti příležitostně navštěvovaly matku na jejím nynějším sídle Clarendon Court, Alex přijel, aby s matkou strávil Štědrý den i silvestra. Alexander von Auersperg byl vzdělaný mladý muž. Tragická událost ho velmi rozrušila. Nedotkla se naopak jeho nevlastního otce. Claus von Bülow jako by neštěstí ignoroval. Proč se ho náhlé onemocnění manželky vůbec nedotklo? Alex věděl o matčině nemoci dost, aby si dovedl spočítat, v jakém je nebezpečí. Věděl také, ještě předtím než mu to v nemocnici Columbia Presbyterian Medical Centre vysvětlili, jak nebezpečné je u diabetiků předávkování inzulinem. Matka trpěla cukrovkou od roku 1967, od narození dcery Cosimy. Když ještě všichni žili spolu, stokrát prožil její nepříjemné stavy náhlé únavy. Najednou si musela jít lehnout, nedokázala se na nic soustředit, někdy měla dokonce potíže s řečí. Zadrhávala, nedokázala se vyjádřit. Dobře si byla vědoma, že větší dávka inzulinu je pro ni smrtelně nebezpečná. Zbývala jediná úvaha, že by to udělala schválně. Jeho matka však nikdy nemyslela na sebevraždu, milovala život. Proč by si sama chtěla přivodit smrt? Jestliže však nešlo o nešťastnou náhodu, pak muselo jít o úmysl. Znal všechny obyvatele rodinného sídla Clarendon Court a nikdo z nich nepřicházel v úvahu jako vrah. Mimo jediného, mimo Clause von Bülowa.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172570
2 Martha von Bülowová, rozená Crawfordová, byla stále krásná a duchaplná žena. Počítala se k nejbohatším ve Spojených státech. V americké společenské hierarchii patřila mezi špičku. Její majetek se odhadoval na sedmdesát milionů dolarů. Její manžel byl významným podnikatelem, finančním expertem, a ještě před několika lety hlavním finančním poradcem „velkého“ Gettyho. Už to znamenalo nejvyšší společenské zařazení. Bülowovi obývali v New Yorku luxusní dvanáctipokojový ateliérový byt s terasami na Páté avenui, na víkend v létě i v zimě, na delší i kratší dobu, jezdili do svého paláce Clarendon Court. Měli všechno, mohli všechno, žili na nejvyšší úrovni. A přesto mezi nimi stála hráz jistého neporozumění. Přitom Claus von Bülow spravoval majetek své manželky svědomitě a úspěšně. Rozhodně si na jeho obchodní transakce nemohla stěžovat. Ale pod blýskavým pozlátkem nebylo všechno v pořádku. „Tak vy si myslíte, paní Schrallhammerová, že tam něco nehrálo?“ zeptal se policejní poručík John Reise. „Proto jsem přišla,“ řekla dobře vyhlížející, vkusně oblečená devětapadesátiletá komorná. „Vaše celé jméno, paní?“ „Maria Schrallhammerová.“ „Vy jste Němka?“ „Pocházím z Německa. Totiž moji rodiče se přistěhovali z Německa.“ „Pracujete jako služebná v Clarendon Court u paní Bülowové?“ „Už třiadvacet let, ale ne jako služka. Jsem komorná milostivé paní a také důvěrnice Sunny von Bülowové.“ „Sunny je přezdívka?“ „Jméno pro přátele.“ „A co se vám nezdá?“ „Můj pán, Claus von Bülow. Nelíbí se mi jeho pohled. Dívá se jako bazilišek…“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172570