Carolyne Swann
Zato Violette se usmála. Pro jistotu si znovu otřela dlaní teď již suché oči a vrátila se zpět do sadu mezi hosty. Usedla na lavici vedle sester. „Necpi se tolik,“ napomenula Amentu, která si strčila do úst už bůhvíkolikátý koláček. „Budeš tlustá a nikdo tě nebude chtít.“ „Proč by mě nikdo nechtěl? Himilda je taky tlustá, a přesto se provdala za bohatého kupce až z Marseille,“ namítla bezelstně dívčina a natáhla ruku po další sladkosti. „Taky se jednou provdám za tak bohatého muže. Jenomže ne do Marseille, ale mnohem dál, až do… do…,“ pátrala v paměti po nějakém hodně vzdáleném místě, na něž by si dokázala vzpomenout. Z horečného přemýšlení ji vytrhl sytý mužský hlas. „Doufám, že mě pak také pozveš na svatbu, abych si na ní s tebou mohl zatancovat.“ „Opravdu byste to udělal?“ otázala se Amenta s plnou pusou. „Ovšem,“ přitakal Fabien vážně. „Jenomže oba musíme počkat, až trochu povyrosteš. Zatím mi dovol, abych si zatančil s tvojí sestrou.“ Děvčátko blahosklonně přikývlo. „Proč ne? I když Violette také moc nevyrostla.“ „Přesto bych to rád zkusil. Třeba nám to spolu půjde,“ nedal se odbýt Fabien a natáhl k Violette ruku. „Slibuji, že se budu snažit, abych ti nepošlapal střevíčky,“ dodal, když si všiml jejího zaváhání. Violette vstala, obešla stůl a se srdcem bušícím až v krku došla doprostřed podupaného trávníku. Vtom se zarazila. Ještě před chvílí toužebně hleděla na páry, otáčející se za zvuku housliček a píšťaly. Až teprve teď si uvědomila, že dosud nikdy netančila, pokud v to nepočítala poskakování se sestrami a dětmi z vesnice při oslavách vinobraní. Zmateně pohlédla na Fabiena, ale ten, jako by vycítil její rozpaky, uchopil její ruce, položil si je na ramena a objal ji 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172565