dát výpověď, přestěhovat se do nějakého zapadákova a živit se tam docela normálně… Nechci od nikoho nic. Můžeme začít úplně znovu někde jinde. Sami… Eva se rozesmála. – Ty ses zbláznil. Změňte svět, a to hned. Jeden sám nikdy nic nedokáže, řekla Eva a k vrchnímu dodala: – Dvakrát vodku a džus. Ale tys nechtěl nic dokazovat SÁM. Jeden sám nikdy nic nedokáže. Chtěls, abyste to dokázali SPOLU. Ještě byl možná čas, abyste to dokázali. Vždycky potom už bylo pozdě. Všechno špatné začalo koncem ledna. Nebo začátkem února. Jednou odpoledne nebyla Eva doma. Volals na polikliniku, ale ani tam nebyla. Přitáhla kolem půlnoci s bujnou partou, která se u vás hned cítila jako doma. Neměls ve zvyku dělat scény. Možná jsi nebyl ve formě, nebo to čekání na Evu, která slíbila, že přijde brzy a že spolu půjdete něco koupit. Nepamatuješ si co, ale pamatuješ si, že ses na to odpoledne těšil. Těšil ses, a Eva přišla opilá s partou. Explodovals… Všechen ten vztek, strach o Evu, tvoje momentální problémy v redakci… Vynadals Evě přede všemi a všechny jsi vyhodil ven. Všechny až na Evu. Eva stála proti tobě a klepala se vzteky. – Co si myslíš, ty hňupe, ty sobče… Že máš na mě monopol. Monopol, řekla a práskla dveřmi. Vlezl sis do postele, ale nemohls spát. Čekals. Dočkal ses. Přišla za dvě hodiny. Beze slova se svlékla, složila se do postele a usnula. Pamatuješ si na to ráno, na ten den a noc, co přišla po něm. Pamatuješ si na to docela přesně. Ten den jsi měl dělat tmavě zelenou sedačku. Nic moc. Jenom jsi musel vstávat dřív, abys stihl vytáhnout barevný materiál z ledničky a pak kávu a cigaretu, a sekretářka Jana ti řekla: – Po flámu, nebo chudý duchem? Řekla a šla jinam a ty sis říkal pro sebe: – Nic z toho, a sledovals její zadek a boky, které odcházely. Mizely. – Nic z toho, říkal sis a tupě jsi civěl na tmavě zelenou sedačku a přemýšlels, jak to uděláš. Rozhodl ses, že na to hodíš bílou hamu a reflektory budeš nasvěcovat jenom pozadí. Ze tří stran. Rozhodl ses, že to uděláš přístrojem ROLLEIFLEX SL 66, protože jsi s ním dělal nejradši. Přišel architekt Miro a zeptal se, jak to půjde. Vykouřili jste cigaretu. – Chceš to nějak jinak? zeptal
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172335