12
Spal jsem přesně dvě hodiny. Vklouzl jsem do postele pár minut před třetí, otevřel jsem oči přesně v pět, a vstal jsem kupodivu odpočatý. To ráno jsem neměl žádné povinnosti, tak mě napadlo, že se půjdu projít. Osprchoval jsem se, oholil, oblékl si staré pohodlné lněné kalhoty, džínovou košili a mikinu. Vzal jsem si tenisky a koženou bundu. Venku začínalo svítat. Už jsem byl ve dveřích, když mě napadlo, že bych si s sebou mohl vzít knížku, někde si sednout a číst. V parku nebo v kavárně, jako před mnoha lety. Tak jsem se začal probírat knihami, které jsem měl v bytě a které jsem nikdy neuspořádal. Byly všude poházené a provizorně rozložené. Na několik vteřin jsem si pomyslel, že v tom bytě jsou stejně provizorně jako já, ale hned jsem si řekl, že je to banální a trapná úvaha. Tak jsem přestal filozofovat a jednoduše jsem se vrátil k výběru knihy. Vzal jsem si Snovou novelu, která byla v levném brožovaném vydání a bez problémů se mi vešla do kapsy kožené bundy. Vzal jsem si cigarety, schválně jsem si nevzal mobil a vyšel jsem z bytu. Bydlel jsem v Putignaniho ulici, odkud bylo hned vpravo vidět Petruzzelliho divadlo. Zvenku vypadalo divadlo normálně, mělo kupoli a všechno ostatní. Zevnitř ne. Jednou v noci před deseti lety ho rozsápal
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172241