Doma ho nikdo ve vlasech nedrbe. Jocke se k němu naklání přes stůl a nadává mu do kriplů, hnusáků, debilů. Jakmile se pěstounka otočí, rozlije Maurimu mléko. Mauri to na něj nepoví. Tohle mu vůbec nevadí. To, že si z něj utahují, je normální. Soustředí se na jídlo. Rybí prsty. Pizza. Párek s kaší. Tlačenka s brusinkovou marmeládou. Pěstounka nevěřícně zírá. „Kam to mizí?“ ptá se. Je po létě. Začíná škola. Mauri se snaží být nenápadný, ale některé děti prostě vycítí, kdo bude spolupracující oběť. Strčí mu hlavu do záchodu a spláchnou. Nic neřekne, ale pěstounům se to nějak donese. „Musíš jim to oplatit,“ říká Jocke. Ne že by se o Mauriho nějak zajímal, ale prostě ho baví, když se něco děje. Jocke má plán. Mauri se mu snaží říct, že nechce. Ne že by se bál, že dostane nářez. Nářez od stejně starých kluků… není nic. Je to pouze nepříjemné. A on se snaží vyhýbat nepříjemnostem, jak jen je možné. Ale jinak to nepůjde. „Tak v tom případě ti nabiju já, je to jasný? Udělám ti tady takový peklo, že tě vrátěj zpátky k tvojí mámě.“ A tak Mauri souhlasí. Nejvíc ho šikanují tři kluci z vedlejší třídy. Počkají si na Mauriho na chodbě u herny a začnou do něj strkat. Jocke se drží nedaleko a teď přichází s dvěma kamarády a povídá, že přišel čas si to vyříkat. Jocke a jeho kámoši chodí do sedmičky. Maurimu jeho pronásledovatelé možná připadají velcí a hroziví, ale vedle Jockeho a jeho kamarádů jsou to nicky. Jejich vůdce říká: „Jasně, oukej!“ Snaží se předstírat, že se nic neděje, ale všichni tři se najednou tváří vyhýbavě. Je to podvědomý reflex, oči hledají únikovou cestu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172238