mě, ale potřebuješ mě a někdy ne jen na tuhle špinavou práci, co?“ Posadil se vedle ní a silou si přitáhl její ruku do svého klína. „Cejtíš, jak moc mě vzrušuješ?“ Kateřina se rychle ohnala pravou rukou a přitiskla mu k hrdlu dýku. „Tohle jsem se naučila od tebe, pamatuješ?“ Nechápal, kde vzala tu dýku. Její pravá ruka mu najednou vystřelila k tváři a pak už cítil jen ledové ostří, jak se zabodává do kůže. Mířila mu přesně na tepnu, stačilo by, kdyby jen trochu přitlačila. Uvědomoval si však, že ho nechce zabít, teď ještě ne. Jen mu chtěla ukázat, že není tak bezbranná, za jakou ji považuje. „Posaď se zpátky,“ ukázala na protější místo a pomalu dýku stahovala z jeho hrdla. „A chvíli mlč, unavují mě tvé hloupé řeči.“
Na statku Lažeckých se zatím schylovalo k bouři. Karolína propadla záchvatu paniky, třásla se, jako by měla zimnici, a v očích se jí zračil strach. Až po dlouhém naléhání se konečně usadila ke stolu. „Musíme odsud odejít, musíme odsud všichni zmizet! Přivedla jsem vás do neštěstí,“ opakovala stále. „O čem to mluvíš, Karolíno?!“ zakřičel Adam a vztekle uhodil do stolu. Ano, i jemu setkání se Stradovou připadalo poněkud zvláštní, rozhodně se jím však nezaobíral celou cestu domů a nevyváděl kvůli tomu, jako by jim šlo o život. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172169