SANDRA WAGNEROVÁ
„Manžel?“ zpozorněl Patrik, když jsem zavěsila. „Ne.“ „Milenec…“ vydechl Patrik jako nastrčený špion. „Hloupost, kamarád.“ „Ten také rád. Jsi tak nádherná, Miri… A odmítáš to, co je dobré.“ „Myslíš sebe?“ „Trumfla jsi mě, ano, myslím sebe.“ „Nehřeš ani myšlenkou, chlapče… Pomni na přikázání!“ dobírala jsem si ho. Nepokrytě se mnou flirtoval: „Co máme dělat na tomto světě?“ „Pracovat.“ „Ano, to především. A taky žít. To, co mi tu dnes natlučou do hlavy, se dozvím na kterémkoliv anglickém serveru nebo když si objednám zahraniční literaturu… Jak objevné zjištění. Jsem tu s tebou, Miri!“ zdůraznil. „Všimla jsem si.“ „Dáš si drink? Nepohrdneš pozváním od svého vytrvalého ctitele?“ „Ne, tobě nelze odolat, Patriku.“ „Upřímnost miluji.“ Patrik má jistý neodolatelný šarm a výstavní noblesu. Když se nehádá o svých pravdách. Pak je vrtošivý, vzteklý jak běsnící býk, neústupný. Jak ho zkrotit, a přitom neurazit svým odmítnutím? Zvažovala jsem. Doufá v něco, co se nestane… „Dlouho jsme se neviděli…“ K našemu rozhovoru se přidal jeden známý psychiatr z jiné léčebny. Žoviálně se domáhal pozornosti, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172165