ku, utkvěla pohledem právě na téhle kvetoucí růži. Jen čtrnáct dní od té doby uteklo, a tolik se toho změnilo! Kde byl teď pan Lennox? V Londýně, odpověděla si, o tom není pochyb. Jistě tam udržuje svůj navyklý běh života: obědvá ze starožitné sady nádobí v Harley Street či se zdržuje ve společnosti svých mladých přátel. Nejspíš i v této chvíli, kdy ona sama bloumá vlhkou šerou zahradou, v níž všechno uvadá, umírá a začíná se rozkládat, Henry Lennox po úspěšném, ale vysilujícím pracovním dni s úlevou odhazuje své právnické knihy, a aby se osvěžil, jde se projít do Temple Gardens, kde, jak tvrdil, je člověk ve chvíli odříznut od hlomozu tisíců spěchajících lidí – jsou sice blízko, ale neviděni – a město rozložené kolem řeky se připomíná jen záplavou světel, problikávajících tmou. Henry Lennox o těchto rychlých procházkách, na které si někdy vyrazil v pauze mezi prací a večeří, Margaret často vyprávěl. Tehdy ovšem býval ve své nejlepší náladě, uvědomila si zasmušile, tehdy ještě mezi nimi neležel žádný stín… V zahradě helstonské fary se neozýval ani hlásek. I červenka s přicházející nocí odletěla pryč. Jen sem tam z velké dálky zazněl zvuk otvíraných a vzápětí opět přibuchovaných dveří, které pustily domů unaveného obyvatele. Z lesa, sousedícího se zahradou, se náhle ozval zvuk kradmých, plíživých kroků v suchém spadaném listí – zdálo se, že jeho původce je na dosah 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172164