„Zřejmě je začínám chápat. Takže co přesně by bylo účelem mého setkání s doktorem Pelletierem, tedy za předpokladu, že bych skutečně jela do Paříže?“ „Chtěli bychom, abyste mu předala dopis. Samozřejmě od vás nemůžeme chtít, abyste s sebou nosila normální dopis v obálce. Náš dopis je velice zvláštní.“ Sáhl do kapsy a vytáhl kožené pouzdro. Z něj vyjmul klíč, obyčejný klíč od domovních dveří. Podal jí ho. „Předpokládám, že s sebou nějaké klíče nosíte. Až pojedete do Francie, neměl by vám mezi nimi chybět tento.“ Držela ho mezi palcem a ukazovákem. „Obyčejný klíč.“ Fawley zavrtěl hlavou. „Naopak. Neobyčejný klíč. Vidíte jméno výrobce, Lapreche?“ „Ano, vidím.“ „Pokud povrch kovu upilujete, najdete malou dutinku. Ve smyčce písmene R. Musí se to udělat opatrně, ale nepochybuji o tom, že člověk s takovými schopnostmi jako doktor Pelletier to zvládne. Otvor má sotva dva milimetry v průměru a v něm je něco, čemu říkáme mikrotečka. Možná už jste o tom slyšela. Je to kousek fotografického filmu sotva větší než tečka na konci věty.“ Obrátila klíč v ruce. Ve světle se leskl jako vyleštěné stříbro. LAPRECHE. Ať ho zkoumala sebepozorněji, nic nenasvědčovalo tomu, že by do něj někdo jakkoliv zasahoval. „Pod mikroskopem se mikrotečka promění v dopis od jistého profesora Chadwicka. Ten je jednou z nejvýznamnějších osobností dnešní vědy.“ Pohlédla z jednoho muže na druhého. „Já vím velmi dobře, kdo je profesor Chadwick.“ „Pochopitelně.“ „A proč zrovna já? Pokud nejde o nic víc než o doručení dopisu od profesora Chadwicka, může to přece udělat jakýkoliv jiný agent. V Paříži určitě svoje lidi máte.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171975