98
Farmakoterapie v gastroenterologii
tok ve vena azygos. Zajímavý efekt byl prokázán při kombinovaném podání s analogem somatostatinu octreotidem. Oba léky při nezávislém podání ve zvířecím modelu snižují portální tlak i srdeční index. Pokud je octreotid podán u zvířat předléčených terlipresinem, jeho efekt se nemění. Pokud je naopak podán terlipresin u zvířat předléčených octreotidem, jak systémová, tak splanchnická vazokonstrikce se zvýší. V klinice tento efekt však zatím nebyl hlouběji studován. Taktéž kombinace terlipresinu s antagonisty alfa-1-adrenergních receptorů jeho účinek u zvířat zvýší. Na zvířecím modelu bylo také prokázáno, že terlipresin signifikantně sníží portální průtok, a tudíž i zásobení jater portální žílou, ale arteriální přítok naopak vzrůstá, což je důležité s ohledem na jaterní funkce. Léčba terlipresinem vede k zástavě krvácení ve vysokém procentu (75–83 %) a prokazatelně snižuje letalitu i riziko recidivy krvácení. V léčbě krvácení je v porovnání s placebem signifikantně účinnější a je stejně účinný jako balonková tamponáda, somatostatin, octreotid či endoskopická skleroterapie. Nedávno publikovaná velká multicentrická studie srovnávající terlipresin se skleroterapií prokázala stejný efekt na zástavu krvácení, nutnost krevních převodů, dobu hospitalizace a mortalitu v porovnání se skleroterapií, přičemž terlipresin měl méně nežádoucích účinků. Pozitivní je i snížení rizika rozvoje hepatorenálního selhání. Léčba se zahajuje podáním bonusu 1–2 mg a dále se pokračuje identickou dávkou ve 4hodinových intervalech. Pokud z důvodu závažných nežádoucích účinků není nutné léčbu předčasně ukončit, je indikováno podávání po dobu 5 dnů. Dávkovací schéma dle TEST study (Hepatology 2000) je 2 mg i.v. à 4 hodiny prvních 48 h a dále 1 mg i.v. à 4 h do 5 dnů od zahájení léčby. Účinnost na krvácení je popisována 75–80 % v prvních 48 hodinách a 67 % během 5denní léčby. Velmi důležitá je možnost jeho podání již během transportu krvácejících pacientů do nemocničního zařízení (vždy při podezření na varikózní krvácení). Nežádoucí účinky nejsou příliš časté, ale kontraindikace je nutné mít vždy na paměti (ischemická choroba srdeční, těžší hypertenze, opatrnosti je třeba u nemocných vyššího věku). Nejzávažnější komplikací může být periferní i myokardiální ischémie (3 % pacientů). Méně závažnou bývá hyponatermie. Výhodným vedlejším účinkem léčby je prevence precipitace hepatorenálního selhání. V případě kontraindikace podání terlipresinu je možné zvolit somatostatin.
Somatostatin Somatostatin – hormon produkovaný především v hypothalamu a v gastrointestinálním traktu – byl poprvé izolován v roce 1973 a poté i syntetizován. Jeho hlavní funkcí je regulace růstového hormonu. Má však i řadu dalších účinků – mimo snížení průtoku ve splanchnické oblasti inhibuje sekreci celé řady hormonů (glukagon, inzulin, hormony gastrointestinálního traktu) a dále motilitu a sekreci žaludeční, pankreatickou, biliární i intestinální.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171895