šel o vnější část svýho sluchovýho ústrojí. Avšak kdykoli si usmyslel, že je normální, tedy obouuchej, tak k nesmírnýmu ohromení všech přihlížejících automatickým vycvrnknutím zmuchlanej boltec zase ztopořil. „Bazíruju na tom, „počal ze sebe soukat větu rozměrnější než Popocatepetl, „že pokud se týká naší situace v poválečně rozdělený Evropě, musíme mít na zřeteli, že tady nejsme pro srandu králíkům. Obrana státu vyžaduje čím dál víc naší pozornosti, anžto následkem imperialistickýho obklíčení se náš životní prostor neustále zužuje. V uhradský Rudý jiskře minulej pátek psali, že z toho tvýho semináře budou po všech stránkách vyhovující kasárna pro naši skvělou armádu. Ovšem pochybuju, že ty k vůli tomu začneš skákat radostí do stropu a rozrazíš si lebku. Že ano?“ Puberťáci ze septimy B. bez dechu sledovali, jak v praxi funguje onen sedmej div světa. Na jakýsi tajnej povel Mata Hary se mu z ušního otvoru automatickým vycvrnknutím pomalu, ale jistě ztopořil ušní boltec. Ale Václav Černý se s minimálním náznakem úžasu zeptal, „O čem to blábolíš, prosím tě?“ „Jde o to,“ procedil mezi zuby Mata Hari, „že kdybysme se všichni měli jenom zůčastňovat bohoslužeb a poslouchat v kostele ty tvý nemožný kecy o skonání světa, tak bysme se mohli všichni, jak jsme tady kolektivně shromážděný, z internacionálního hlediska nazíráno, rovnou oběsit na větvi nejbližší borovice.“ „Tak proč se neoběsíš?“ zajímal se kluk z Velehradu. „Ty máš v hlavě pěknej kus zatvrdlýho betonu, že ano?“ odpověděl uraženě Mata Hari. „Už ses na sebe někdy podíval do zrcadla?“ „A proč bych to měl dělat?“ „Poněvadž tolik zhnisanejch furunklů neměl ani Herman Goering. A to byl pěkně poďobanej fašista. Jestli nemám pravdu, spolknu žiletku.“
98
Jiří Klobouk: Kdo stoupá do schodů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171628