při obchodování s vínem. Někdy začátkem dvacátého století získal podíl na malém vinařství v Beaune, minimálně v Oxford Street a našem klubu bylo známo jako Clos de Groucher. Považovalo se za velkou čest, když vám někdo nabídl láhev vína. Ačkoli poslední ročníky nebyly nijak valné, pár lahví se každoročně na náš vinný lístek dostalo. Mladší členové jim poněkud nelichotivě přezdívají starý červený rozčilovák. Andrew Farrell pohlédl na portrét, jako by hledal svolení k zahájení této schůze, a pak řekl: „Tak už jsme zde všichni, možná bychom mohli začít. Michaeli, koho dnes máme na programu?“ Přečetl jsem jména navrhovaných, seznam končil jménem pana Patela. Předseda kývl. „Aha, ano, dostaneme se k panu Patelovi velice brzy. Necháme si ho na konec, pane sekretáři.“ Prošli jsme tedy seznam. Ke každému jménu jsem musel přečíst krátké povídání o tom, jakou školu kandidát navštěvoval, jaké měl zaměstnání, tedy pokud nějaké měl, a podrobnosti o jeho dalších aktivitách. Poté jsem přečetl jména navrhovatelů, kteří podpoří jeho volbu. Vše šlo hladce jako obvykle. Pouze Mark Ansty vznesl jedinou námitku na jednoho možného kandidáta. „Toho muže do klubu pustit nemůžeme. Pracuje jako bankovní úředník. Předsedo, jestli sem začneme pouštět bankovní úředníky, polovina členů už sem nikdy nepřijde. Představte si, že popíjíte s někým, před kým jste dříve klečeli a žadonili o navýšení kontokorentu.“ Předseda vzdychl. „Kdyby ses naučil hrát vrhcáby, Marku, nepotřeboval bys kontokorent. Zamítá se. V těchto dnech a v této době musíme při výběru členů postupovat realisticky. Bankovnictví je v současnosti velice respektovaným odvětvím.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171215