96
jindy jsme ho museli shánět po bytech brezňanských občanů, zejména těch, kteří měli doma pěkné ženy. Obchodů bylo tehdy ve městě pomálu. Prodávalo se v nich jen to, co tamější obyčejný člověk k životu nutně potřeboval, tj. vínko, chléb, mléko, sýr a nějaký ten salám. Výsekové maso se omezovalo převážně na skopové, zelenina a ovoce byly jen z domácí produkce; pomeranče a citrony jsme viděli výjimečně před Vánocemi. O banánech obchodníci tvrdili, že je vůbec nedostávají, protože je „čehúni“ snědli a na ně už nezbylo. Ve městě nakupovali především venkované, kteří se tam sjížděli ranními vlaky ze širokého okolí. Když nakoupili a uložili si nákupy do nůší a ranců na záda, stavovali se obvykle i v nemocnici anebo u praktického lékaře, aby si nechali na svém těle něco opravit, a pokud se to právě nehodilo, pak alespoň proto, aby jim lékař potvrdil cestovní příkaz, který si většina z nich přivezla s sebou již z vesnic, aby měli cestu vlakem uhrazenou z nemocenského pojištění. V nemocnici jsme se jim nikdy nezdráhali poukázku na cestovné potvrdit, protože jsme věděli, že neuděláme-li to my, vystojí si žadatelé frontu na ONV nebo na sociálním odboru, kde budou tvrdit, že je něco bolí, a tam jim raději buď razítko dají, anebo je pošlou za námi do nemocnice, kde je budeme muset stejně jako ambulantní nemocné přijmout a vyšetřit. I malá částka – dvacet korun – měla pro venkovany velký význam, v době, kdy mnozí z nich žili jen z invalidní podpory nebo jen z penze ve výši 300–500 Kčs měsíčně. Pokud někdo z nich potřeboval častější ošetření, musel dojíždět do nemocnice opakovaně, samozřejmě že na státní náklady. Obyvatelům Horehroní to kupodivu příliš nevadilo, měli alespoň výlet a bavili se. Času měli dost, nakoupili si, co potřebovali pro rodinu, a byla naděje, že dostanou i neschopenku (čili legitimaci PN), o niž jim především šlo. Jejich řeč byla pokaždé stejná: „Pan lekár, len ma vypísajte na chorú a budem robiť všetko, čo třeba, aj do nemocnice budem chodiť kolkorazy prikážete.“ V nemocnici nebyl dostatek lůžek, takže jsme nemohli přijmout všechny ty,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170834