Lahoz značně poškozené kamenné kříže z roku 1878. Byly postaveny na místě mylně označovaném za „střed Českého království“. V knížce Zmizelá Vltava od Jana Čáky, ze které jsem tehdy předčítal Vittii, stojí toto: Krátce před hotelem Záhoří se do Vltavy vléval potůček, přitékající sem od Přestavlk. Nad jeho levým břehem – mezi samotou Lahoz a ústím do Vltavy – je místo jmenované jako Střed Království českého. Lidová tradice této krajiny údaji skálopevně věřila. Aby bylo místo na holé stráni výrazně označeno, vztyčili tu tři vysoké dřevěné kříže, které pak po věky obnovovali. Dřevěné kříže v roce 1878 jako dar neznámého mecenáše vystřídaly kříže kamenné, z tvrdého, bílého pískovce. Ty, ač poničené vandaly a hustě zarostlé lesem, zde můžeme při troše hledání objevit ještě dnes. V pátek ráno jsem pracovat nezačal. Sedl jsem do auta a vyrazil k Vltavě. Ve Slapech jsem zastavil a šel po úzké silnici pěšky dolů směrem k potoku. Potkal jsem dvě mladé ženy s dětmi a zeptal se jich, jestli nevědí o místě se třemi kříži. Nevěděly. Došel jsem až k potoku a říkal si, že když půjdu po jeho levém břehu, musím na ně narazit. Jenže to nebylo tak jednoduché. Podél potoka hustě rostly více než metrové kopřivy a místy jsem se propadal do rozbahněné půdy. Když jsem pak urazil kus cesty, zastavil mě plot. Musel jsem se vrátit, odkud jsem vyšel, a pokusit se ploty nějak obejít. Na silnici mě překvapivě čekalo jedno z dětí, které jsem předtím potkal, a hlásilo mi, že si teta vzpomněla. Šel jsem rychle zpátky k autu a obě ženy jsem dohonil. Hezčí a zjevně bystřejší z nich mi poradila, abych vyjel ze Slap, jel kousek směrem k přehradě, na první odbočce se dal doprava a potom jel dolů k řece, až kam mi cesta dovolí. Tam někde, mezi chatami nad řekou, nějaké kříže stojí. Vzpomněla si, že je jednou, ještě jako dítě, viděla. Udělal jsem, co mi poradila. Auto jsem nechal hned u prvních chat, vstoupil jsem do lesa a šel po svažité lesní cestě až ke břehu Vltavy. Chaty tu stojí roztroušeně a ces96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170716