[ 97 ]
á zerbáJdž áN
Význam ruské části Ázerbájdžánu prudce vzrostl od 70. let 19. století v souvislos ti s velkými nálezy ropy u Kaspického moře. V roce 1901 se jí v oblasti Baku těžilo asi 50 % světové produkce. Po porážce ruské revoluce 1905–07, s níž sympatizovala mladá ázerbájdžánská inteligence, nastal vzrůst nacionalismu a panislamismu (strana Musa vat). Pod vlivem bolševické revoluce v Rusku byla na přelomu roku 1917 a 1918 vytvo řena „bakuská komuna“, po jejíž porážce bylo 26 vedoucích bolševických komisařů po praveno. Po několikaměsíční existenci Zakavkazské federativní demokratické republiky (únor–květen 1918) byla 26. 5. 1918 v Tbilisi vyhlášena musavatisty nezávislá Ázerbáj džánská republika. Musela čelit řadě problémů (nepříznivá hospodářská situace, zvůle Angličanů, konflikty s Armény, sílící bolševické hnutí). V dubnu 1920 do země vstoupila Rudá armáda a 28. 4. 1920 byla vyhlášena Ázer bájdžánská SSR. Ta se stala v letech 1922–36 součástí Zakavkazské federace a v prosinci 1936 byla přeměněna na svazovou republiku SSSR. Ve 20. letech 20. století v souladu se stalinskou národnostní politikou byla enkláva Náhorní Karabach, obývaná z větší části křesťanskými Armény, začleněna jako autonomní oblast do Ázerbájdžánu. Boj o kontro lu nad oblastí, obnovený na konci 80. let, přerostl v 90. letech v regulérní válku mezi Ar ménií a Ázerbájdžánem. Vývoj od 90. let 20. století V souvislosti se státoprávními změnami v SSSR byly změ něn název na Ázerbájdžánská republika (únor 1991) a 30. 8. 1991 vyhlášena plná nezávis lost. V prosinci 1991 se Ázerbájdžán stal zakládajícím členem Společenství nezávislých států (SNS), po svržení postkomunistického režimu a nastolení nacionalistické vlády (Li dová fronta v čele s Abulfazem Elcibeyem) však v říjnu 1992 z SNS vystoupil (opět do něj vstoupil o rok později, v září 1993). V červnu 1993 zorganizoval Suret Huseynov vo jenské povstání, jež svrhlo Elcibeyovu vládu a vrátilo moc bývalým komunistům v čele s Heydarem Əliyevem (legalizováno lidovým referendem v prosinci 1993). Na konci roku 1994 a začátku roku 1995 byly potlačeny pokusy o státní převrat. Do roku 1995 obsadila arménská a karabašská vojska v boji o enklávu Náhorní Kara bach dvě třetiny území okupovaného Ázerbájdžánem (podrobněji viz →Arménie, →Ná horní Karabach (Arcach)). V parlamentních volbách v listopadu 1995 a únoru 1996 přesvědčivě zvítězila Nová ázerbájdžánská strana (YAP), založená Hejdarem Alijevem (Heydarem Əliyevem), stejně tak i v dalších volbách v listopadu 2000 a lednu 2001. V referendu probíhajícím současně s volbami 1995/1996 se 91,9 % účastníků vyslovi lo pro novou ústavu, která mimo jiné dále posílila prezidentské pravomoci. Podle ní ob drželo Nachičevansko, rodiště prezidenta Aliyeva, autonomní statut, čímž byl dosavad ní status quo zakotven i v ústavě. Za občanské vláky v Ázerbájdžánu byla v červnu 1993 v šesti okresech jižního Ázer bájdžánu vyhlášena Talyšsko-muganská (autonomní) republika. Již po třech měsících, v srpnu 1993, však ázerbájdžánská vláda povstání potlačila. Vůdce talyšských autono mistů Alikram Alekper oğlu Humbatov byl zatčen a uvězněn. Nejvyšší představitelé: Prezident: 31. říjen 2003–, İlham Heydər oğlu Əliyev (* 24. 12. 1961) Předseda vlády: 4. listopad 2003–, Artur Tahir oğlu Rasizadə (2. funkční období) (* 1935)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170702