pracuje v Ústavu pro literaturu, folklor a umění (původně pro jazyk a literaturu) Lotyšské akademie věd, v němž se v roce 1972 stal doktorem věd a v roce 1989 akademikem, v letech 1983–99 byl jeho ředitelem. Jako vysokoškolský profesor (od roku 1987) přednáší dějiny lotyšského divadla a dramatiky. Byl vědeckým redaktorem ¦Rainisových sebraných spisů (1977–86), dnes je hlavním vyda vatelem a znalcem děl exilových dramatiků, především ¦ M. Zī vertse a ¦Anšlavse Eglītise. Je autorem řady zásadních monografií a studií o lotyšském divadle, dramaticích (zejména o J. Rainisovi, H. Gulbisovi, R. Blaumanisovi, Ā. Alunānsovi, M. Zīvertsovi a Anšlavsu Eglītisovi, všichni ¦) a herečkách, je uznávaným divadelním kritikem. Napsal studie o Rainisově vztahu k české kultuře (1982, Rainis un čehu kultūra; ve sborníku Latviešu-slāvu literatūras un mākslas sakari, Lotyšsko-slovanské literární a umělecké styky), články o českých hrách na lotyšských jevištích publikoval i v našich Divadelních novinách. pš Hellat [hellat] Henn-Kaarel, * 5. 4. 1932 Viljandi, estonský básník, prozaik a kritik. Studoval na Tartuské univerzitě práva, ale studia nedokončil. Pracoval jako technik a později se stal redaktorem různých listů. Do literatury vstoupil jako básník. Psal intelektuální ironické verše a knižně vyšla jeho sbírka Vanad fookused (1974, Staré pokusy). Jako prozaik debutoval knihou Fuugad paradoksidele (1973, Fugy paradoxů), která obsahuje krátké prózy a román s kriminálními prvky Harduse tagamaad (Země zbožnosti). Z oblasti fantastiky čerpal námět pro román Naiste maailm (2 díly, 1976–78, Svět žen), v němž varuje společnost před korupcí a zneužíváním moci. Kriminální prvky obsahují psychologické novely Armastusest surmani a Kaks Jaak Lõmme lugu (1987, Láska až za hrob, Dvě historky Jaaka Lõmmeho). Jaak Lõmme se stal i hlavním hrdinou novely Tühiasjad (1989, Marnosti). Kritiky psal H. už od 60. let. Knižně vyšlo několik sbírek jeho kritik, např. Raamatu sisse minek (1991, Kniha v minulosti). ns Herbačiauskas [herbačauskas] Juozapas Albinas, 20. 10. 1876 Lankeliškiai – 3. 12. 1944 Krakov (Polsko), litevský prozaik a kritik, psal litevsky a polsky. Po nedokončených studiích na gymnáziu v Marijampolė studoval v Krakově, Itálii i Čechách, v letech 1911–24 přednášel na krakovské univerzitě litevský jazyk, 1925–32 na kaunaské univerzitě polský jazyk a literaturu, v roce 1933 se přestěhoval do Polska, kde poté zemřel. Počátky jeho vstupu do litevské kultury a literatury připadly na dobu zrušení zákazu latinky v litevském jazyce a zároveň i formování národní literatury. H. byl jedním z nejaktivnějších literátů, orientoval litevskou literární tvor bu moderním reformním směrem podle západoevropských tradic a jeho kniha esejí Erškėčių vainikas (1908, Trnový věnec) je pova98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170700