když se směje slavík). Tepal v nich společenské neduhy, licoměrnost kléru, úplatkářství, vystupoval proti imperiální politice velmocí. V duchu social. realismu jsou napsány texty ze souboru Skica dhe tregime (1950, Črty a povídky). Ve sbírce básní Meditace (1957, Soditje) i v několika dalších sbírkách básní, které vyšly v 60. letech, vyzpíval hrdinství partyzánů a perspektivy nové výstavby země. Zároveň však v satirických verších a humoristických textech demaskoval prospěcháře a kariéristy. id BURINA Safet, 5. 4. 1907 Stolac (BaH) – 4. 12. 1977 Mostar (BaH), bosenskohercegovský básník. Po studiích pracoval jako profesor Vyšší pedagogické školy v Mostaru. Již B. pozdní básnická prvotina Vatromet senki (1965, Ohňostroj stínů) přinesla zralé, komorně laděné intimní verše. Psal převážně klasickou vázanou formou. • D. d.: sbírky básní Sunce u noći (1967, Slunce v noci), Svetla na obalama (1967, Světla na pobřežích), Pobijeljena jedra (1967, Vybledlé plachty), Pjesme (1974, Básně), Susreti na raskršćima (1974, Setkání na křižovatkách). Sestavil ant. makedonské básnické tvorby (1954). id BUZUKU Gjon, 16. století v severozápadní Albánii – 2. pol. 16. století v Itálii, katolický kněz. Překlady z evangelií a jiných liturgických textů vydal v první tištěné knize v albánštině Meshari (1555, Misál). V jejím úvodu vyjádřil svou lásku k lidu a přání vidět jej svobodným. B. kniha měla pro rozvoj alb. písemnictví značný význam, poněvadž Vatikán, kde se nachází jediný výtisk knihy, nedovoloval tisknout knihy v národních jazycích, a také turecké úřady zakazovaly lit. psanou v albánštině. id
C ÇABEJ [čabej] Eqrem, 1908 – 1980 Tirana (Albánie), albánský literární historik, jedna z nejvzdělanějších osobností moderní albánské kultury. Studoval filologii ve Vídni, kde se specializoval na indoevropeistiku. Později se orientoval na systematické studium alb. jazyka a literatury. Působil nejprve v pedagogickém institutu (1946), později v Ústavu dějin literatury v Tiraně. Jeho vědecké zájmy byly velmi široké – zabýval se jazykem, lidovou slovesností, etnografií, dějinami a literaturou. Položil základy studia národních dějin a dějin literatury. Největší pozornost věnoval otázkám dialektologie, etymologie a onomastiky a dějinám alb. písemnictví. • Hl. d.: Studime etimologjike në fushë të shqipes 1–3 (1947, Etymologické studie albánského jazyka), Fonetika historike e shqipes (1958, Historická fonetika albánštiny) aj. Provedl literárněkritickou analýzu Misálu → G. Buzukiho, díla → A. Xhuvaniho a mnoha dalších alb. autorů. Vykonal mnoho pro popularizaci albánské kultury ve světě. id
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170699