nezmenšují. Jejich strážci jsou dvě víly, Faethúsa a Lampetié (Světlá a Zářná), které Héliovi porodila nymfa Neaira (Mladostná). Z těch stád má Hélios radost, kdykoliv vystupuje a sestupuje na své nebeské dráze (Aristotelés je považuje za dny a noci v roce, protože řecký kalendář měl 50 týdnů po sedmi dnech). Stáda má také na Sicílii, s níž byla Thrinakia ztotožněna i jménem (Thrinakia = Ostrov tří hrotů). Jeho místo v řeckém pantheonu je spíše v pozadí. Ovšem jako bůh slunce došel v pozdní antice uznání pod jinými božstvy, která pronikla z východu (Mithra, Sol Sanctissimus, Sol Invictus, Heliogabalus). Byl uctíván v nemnoha oblastech Řecka, zvláště v Korinthu, v Argu, v Élidě a nejvíce na Rhodu (jeho socha nad vjezdem do přístavu byla jedním z divů světa), kde byl považován za místního boha, který si ostrov vybral za svůj, ještě než vystoupil z moře. Obětovali se mu koně a vůbec zvířata, zvláště bílá. Zasvěcen mu byl kohout, hlasatel příštího dne. Jeho kult však nebyl velmi rozšířen, spíše býval dovoláván jako svědek, protože všechno vidí a slyší. Od 5. století byl takto identifikován s Apollónem, vševědoucím bohem. Byl zobrazován jako krásný, mohutný a bujarý bůh, s jiskrnými zraky a zlatou kšticí, ověnčený zlatou korunou z jasných paprsků.
H
Hellé – sestra Frixa. Při letu na zlatém beranu dostala závrať a spadla do moře. To pak bylo nazýváno Helléspontos. Hellénos (2. p. Helléna) – syn Deukalióna a Pyrrhy, vládce v thessalské Fthíótidě, odkud pocházeli jeho rodiče. Často považován za praotce Řeků (Hellénes). Jeho synové s nymfou Orséis Dóros, Xúthos a Aiolos byli praotci tří řeckých kmenů (Dórů, Iónů [Achajů]) a Aiolů); Xúthos byl totiž otcem Achaia a Ióna. Hellas bylo původně označení pouze pro Thessalii, ale pak i pro vnitrozemské části Řecka (bez Peloponnésu), postupně pro celé Řecko. Hémera viz Éós Héra (2. p. Héry) – starobylá řecká bohyně, dosvědčená pro mykénskou dobu památkami psanými lineárním písmem B i mýty. Byla to nejspíše bohyně, jež ochraňovala vladařský palác (odtud potnia = vládkyně, paní). Její kult byl rozšířen především v Argu, ve Spartě, v Mykénách, v Tírynthu, na ostrovech Krétě, Paru, Rhodu, Théře aj. Méně je známa ze středního a severního Řecka. Po rozšíření kultu Diova vytvořili Zeus a Héra manželskou dvojici,
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170653
H
98
v níž Zeus chránil obec, její právo a muže, kdežto Héra střežila rodinu, sňatek, ženy a manželské děti. Zasedá v božské radě vedle svého chotě na zlatém stolci. Její krása z ní činí důstojnou královnu (nazývána volooká, tj. velkooká, velebná, běloloktá). Zeus se s ní často radí a svěřuje jí úmysly, o nichž jiní bohové nevědí. Spíše než vládkyní bohů je manželkou nejvyššího boha. Bohové jí prokazují stejnou úctu jako Diovi a když se ona hněvá, chvěje se Olymp. Obě božstva, Zeus a Héra, vládla mračny, bouřemi a dešti, služebnicemi bohyně Héry byly Hóry Héra a Iris. Héra byla uctívána na vrcholcích hor, kde ji lidé prosili o déšť. Z toho důvodu byla Diovi a Héře připisována vláda nad úrodou, jež měla podle podání mýtu vzejít z jejich posvátného sňatku. Funkce ochránkyně ženina života sblížila Héru s Artemidou, jež měla obdobnou úlohu. Obě byly strážkyněmi rodiček ( Eileithyia: její dcera a zároveň přízvisko) a Héra byla také bohyní měsíce. „Ochránkyně manželství“; sama je ve svém manželství přísná a počestná, vyžaduje totéž po svém muži, z toho vznikají časté sváry. Nikdy ovšem nebyla zpodobována jako matka a uctívána jako matka s dítětem. Dcera Krona a Rheie. Byla vychována na konci světa Ókeanem a Téthyí, k nimž ji přinesla Rhea, když Zeus svrhl Krona z nebe. Byla třetí Diovou manželkou (po Métidě a Themidě); vzal si ji bez vědomí rodičů. Porodila mu Area, Hébé, Héfaista a Eileithyi. Její povaha je vykreslována jako žárlivá, prudká, mstivá, neustále pronásleduje a často trestá Diovy milenky ( Íó, Inó, Kallistó, Létó, Semelé), často se mstí i na jejich dětech s Diem (Héraklovo šílenství, Dionýsos) Stala se i obětí útoků smrtelníků, jako kentaura Ixióna nebo Giganta Porfyrióna. V trójské válce podporovala Řeky, protože jí Paris nepřiřkl vítězství ve sporu tří bohyň o krásu (měla kvůli tomu hádky s Diem a s Afroditou), byla i ochránkyní Argonautů. Héře byla zasvěcena kukačka (v její podobě ji oplodnil Zeus) a gra-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170653
nátové jablko (symbol plodnosti). Dále jí byli zasvěceni páv (povstal z krve zabitého Arga, protože krásná oka na jeho vějíři byla symbolem hvězdného nebe), jeřáb a kráva, jejím oblíbeným městem byl Argos (slavné Héraion). Byla uctívána nejvíce v Argu, v Mykénách a ve Spartě, které se považují za její nejmilejší místa. Dále byla ctěna v Arkadii, v Korinthu, na Samu i jinde. Obřady při slavnostech směřovaly hlavně k označení jejího sňatku a manželství s Diem. Byla zobrazována se závojem jako symbolem manželství. Héřin kult se v historické době rozšířil po celém Řecku. Nejvíce byla uctívána v oblasti mezi Argem a Mykénami a na ostrově Samu, kde se prý narodila. Ale byla uctívána po celém Řecku a nejstarší a nejvýznamnější chrámy jsou zasvěceny právě Héře. V Platajích v Boiótii se konal zvláštní festival známý jako Daidala (tj. svátek daidal či sošek), a to každých 60 let. Daidala (dovedně zhotovené předměty) se nazývaly špalky dřeva opracované na primitivní sochy a pro slavnost jich bylo vyhotoveno 14. Jedna socha byla oblečena jako nevěsta a nesena v procesí na vrchol hory Kithairónu, kde se konala bohoslužba zakončená velkou hranicí, na níž byla všechna daidala spálena. Mýtus, který vysvětloval rituál, stanovil, že Héra a Zeus se pohádali, a poté Zeus, který měl dřevěnou panenku oblečenou jako nevěstu, oznámil, že se chystá znovu oženit. Pak Héra vyběhla z úkrytu na Kithairónu, aby napadla svou sokyni, ale když odhalila podvod, šťastně se usmířila se svým mužem. Nicméně „nevěsta“ byla spálena.
H
Héraion – chrám Héry. Nejstarší a nejslavnější Héraion bylo na Samu (kolem 800 před n. l.), v polovině 6. století bylo přestavěno architekty Theodórem a Rhoikem v iónském slohu s dvojitou vnější kolonádou. Bylo zničeno požárem, koncem 6. století obnoveno, ale nedokončeno. Patřilo k největším řeckým chrámům (60 × 122 m). Proslulo též Héraion v Argu, asi 3 km jihovýchodně od Mykén. Původní dřevěný chrám zničil požár v roce 423 před n. l. Nový chrám se slavnými Polykleitovými sochami z chryselefantiny (zlato a slonovina) byl postaven 416 před n. l. Další významný svatostánek Héry stál v Olympii, z jehož trojlodní svatyně se dochovala část dórského sloupoví ve zbytcích (6. století před n. l.), dále v Akragantu na Sicílii a jižně od ústí řeky Silaros v jižní Itálii u Poseidónie (Paestu – polovina 6. století před n. l.). Héraklés (2. p. Hérakla) – nejznámější řecký hérós, syn Dia a Alkmény, manželky Amfitryónovy. Jeho činy byly známy a jeho kult
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170653