JINCE
Rokem 1921 nastalo v Jincích tfietí „‰illingerovské“ období. Pivovar vzal v nájem uÏ v˘‰e zmínûn˘ Jaroslav ·illinger, diplomovan˘ inÏen˘r, jenÏ se zároveÀ ujal i funkce sládka. V roce 1927 pak jen zvolna se z váleãn˘ch restrikcí zotavující podnik ·illinger od Jindfiicha Hanau-Schaumburga odkoupil. Pivovar, v té dobû produkující sotva 7 000 hektolitrÛ piva roãnû, pomalu nabíral dech. Vûdomosti, získané studiem a nabyté pfiedchozí praxí, byly ·illingerovi základem pro rozsáhlé investice, které nov˘ a zároveÀ poslední soukrom˘ majitel v pivovaru postupnû provádûl. Do pivovaru bylo instalováno umûlé strojní chlazení sklepních prostorÛ a spilek, podnik mûl i elektrick˘ strojní pohon. Spilky byly vybaveny ocelov˘mi, vevnitfi smaltovan˘mi kvasn˘mi kádûmi válcovitého tvaru a do sklepÛ pfii‰ly, v té dobû zcela atypické, hliníkové leÏácké tanky. Pivovar, jehoÏ produkce dostoupala aÏ k hranicím 10 000 roãnû vystavovan˘ch hektolitrÛ piva, se stal sice mal˘m, ale modernû koncipovan˘m a technicky mimofiádnû cenûn˘m podnikem. Jako takov˘ zdárnû pfieãkal i dal‰í válku, spojenou s nacistickou okupací a zfiízením protektorátu. Jince byly uÏ za pfiedmnichovské republiky stfiedem rozsáhlého vojenského újezdu, za druhé svûtové války vyÏívan˘m nûmeckou armádou. Erár se tak stal i v˘znamn˘m odbûratelem místního piva, kdyÏ se o jeho konzumaci svornû dûlil s dûlníky v sousedních ãeÀkovsk˘ch hutích a Ïelezárnách, pracujících téÏ hlavnû pro vojenské úãely. Jineck˘ pivovar tak za-
„Srdce“ jineckého pivovaru s chladicím ‰tokem v podstfie‰í a k nûmu z opaãné strany pfiiléhající varnou. Stfiedov˘ blok pivovaru dále pozÛstával z kotelny se strojovnou. Opodál z hmoty budovy vyvstal sladovní hvozd. Na novûj‰ím snímku je patrná jiÏ zbofiená strojovna s chladicím agregátem (foto autora, 2004).
Ïil v protektorátním zfiízení léta prosperity, v na‰í zemi tou dobou ne zrovna ãasté. Váleãné, s mírnou nadsázkou fieãeno „okupaãní“ várky (po modernizaci jiÏ sedmdesátihektolitrové), vedl sládek Karel Malát, jenÏ pfii‰el do JincÛ v roce 1938 z n˘vltovského pivovaru v Plané u Plznû, kdyÏ Jaroslav ·illinger si ponechal jako majitel jen dohled nad pivovarem. S koncem války se pfiiblíÏil zásadní zlom v historii jineckého pivovarnictví, signalizovan˘ jiÏ v prvních letech po osvobození. Bûhem tfií let se na slád-
Kdysi zámek a od poloviny 19. století dal‰í, jiÏ tfietí pansk˘ pivovar v Jincích u Pfiíbrami, na snímku s je‰tû dochovanou strojovnou chlazení v pfiístavku pfied stfiedov˘m rizalitem (foto autora, 1984)
kovském postu zase vystfiídalo hned nûkolik sládkÛ – v roce 1947 v Jincích sládkoval dokonce b˘val˘ úãetní Josef Hrd˘. Po únorov˘ch událostech roku 1948 byla na podnik uvalena národní správa, v roce 1949 byl pivovar znárodnûn a jako pÛvodní firma „Jaroslava ·illingera pivovar a sladovna“ pfiifiazen k národnímu podniku Brdské pivovary. Prvním „socialistick˘m“ sládkem se stal Karel Janko, v krátké dobû vystfiídan˘ Václavem Anto‰em. Díky pfiedchozím modernizacím a téÏ po ohledání, Ïe je „provozuschopn˘“ a uznan˘ za „v˘robní podnik potravináfiského odvûtví“, nepotkal jineck˘ pivovar osud provozÛ okolních – pfiedev‰ím pak dlouholetého souputníka, pivovaru v Hofiovicích. Dal‰í peripetie odpovídaly dobû – Brdské pivovary vystfiídaly BerounskoRakovnické, to v‰e se je‰tû jednou protoãilo, aÏ rokem 1960 byl novû ustaven národní podnik Stfiedoãeské pivovary. Jineck˘ pivovar stále Ïil ze ‰illingerovské podstaty a existenãnû pfiekonal i kdysi v˘znamnûj‰í a v˘konnostnû vût‰í pivovarsk˘ podnik v nepfiíli‰ vzdálené Pfiíbrami. Objekt v‰ak v roce 1962 vyhofiel a zánik pivovaru se zdál b˘t na dohled. Nicménû konec nenastal, coÏ se dá vysvûtlit jedinû tím, Ïe na tehdej‰ím Pfiíbramsku – „pivnû“ potfiebném a • 97 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170633