HEIMDALL
(strom svûta), coÏ, jak ukáÏe následující text, není zcela od vûci. Duha (duhov˘ most ➚Bifröst) byla spojnicí nebe se zemí, jak˘msi centrálním bodem (i vzhledem k postavení ➚Ásgardu) uprostfied svûta. Heimdali je také star˘ islandsk˘ básnick˘ v˘raz pro berana, proto bychom Heimdalla mohli povaÏovat za boha s beraní hlavou, která mu slouÏila i jako zbraÀ (k trkání), neboÈ jinou zbraní nedisponoval. Opis „zlatozub˘“ se ve ➚skaldské poezii vztahuje k zlatavû hnûdé barvû zubÛ star˘ch beranÛ a „ohnuté klacky“ k beraním rohÛm. Heimdall nemûl manÏelku ani pfiímé boÏské potomky. Mûl pouze oblíbeného konû, kter˘ se jmenoval Gulltopp. Pfiesto ➚Vûdmina píseÀ (Völuspá) zaãíná slovy: „Sly‰te mû v‰echny slavné rody, první i poslední, potomci Heimdalla!“ Je patrné, Ïe nebeské potomky sice Heimdall nemûl, ale pozemsk˘ch bylo poÏehnanû. Prozaick˘ úvod k Písni o Rígovi (➚Rígsmál) pak popisuje ➚Ríga (ztotoÏÀovaného s Heimdallem) jako strÛjce sociálního rozvrstvení severské spoleãnosti, otce synÛ ➚Traela (praotec otrokÛ), ➚Karla (praotec sedlákÛ) a ➚Jarla (praotec králÛ a jarlÛ), jeÏ zplodí na své cestû po pobfieÏí zemû. Pod jménem Ríg (rí = král) nav‰tíví tfii manÏelské dvojice, ➚Áiho a ➚Eddu, ➚Afiho a ➚Ammu, ➚Fadira a ➚Módir. U v‰ech poveãefií, ulehne mezi nimi na lÛÏko a po devíti mûsících pfiicházejí na svût jeho potomci. Lze jej tedy povaÏovat i za jakéhosi praotce lidsk˘ch pokolení vÛbec. Heimdall byl ale pfiedev‰ím stráÏcem mostu vedoucího do nebe, Bifröstu. Na kraji nebe také Ïil, a to v pfiíbytku Himinbjörgu. Neustále stfieÏil sídlo bohÛ pfied skalními a mraziv˘mi ➚obry, doufaje, Ïe zabrání hrÛzám blíÏícího se a neodvratného ➚ragnaröku. Polnici Gjallarhorn mûl neustále pfiipravenu, aby na ni mohl v pfiípadû potfieby mocnû zadout na poplach. Témûfi nepotfieboval spát, vidûl „ve dne jako v noci na sto honÛ, sly‰el trávu rÛst, hlas jeho polnice Gjallarhornu bylo sly‰et do v‰ech koncÛ svûta“. Jeho sluch je podle Vûdminy písnû ukryt pod jasanem ➚Yggdrasilem. Je to zfiejmû podobná zástava, jakou uãinil Ódin ze svého oka, spoãívajícího v ➚Mímiho studni. Heimdall je posledním, kdo padne pfii apokalyptickém boji bohÛ a ➚einherjÛ proti sdruÏen˘m mocnostem zla. Symbolicky se to stane v boji s ➚Lokim, jenÏ byl jeho úhlavním a zaryt˘m nepfiítelem od doby, kdy spolu bojovali o ➚hafn˘ru a Heimdall zvítûzil (BáseÀ o domû, ➚Húsdrápa). Jeho povahové vlastnosti i schopnost vidût do budoucnosti a doprovázet bohy na cestách mají mnohem blíÏe k ➚VanÛm neÏ k samotn˘m ➚ÁsÛm. Proto se také objevují domnûnky, Ïe je pozÛstatkem boÏstva mnohem star‰ího (nûkdy se uvaÏuje o v˘pÛjãce od KeltÛ) a Ïe mûl i své Ïenské párové boÏstvo – bohyni Mardöll (téÏ jedno z pfiízvisek bohynû ➚Freyji).
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170631