HEIMDALL
(strom svûta), coÏ, jak ukáÏe následující text, není zcela od vûci. Duha (duhov˘ most ➚Bifröst) byla spojnicí nebe se zemí, jak˘msi centrálním bodem (i vzhledem k postavení ➚Ásgardu) uprostfied svûta. Heimdali je také star˘ islandsk˘ básnick˘ v˘raz pro berana, proto bychom Heimdalla mohli povaÏovat za boha s beraní hlavou, která mu slouÏila i jako zbraÀ (k trkání), neboÈ jinou zbraní nedisponoval. Opis „zlatozub˘“ se ve ➚skaldské poezii vztahuje k zlatavû hnûdé barvû zubÛ star˘ch beranÛ a „ohnuté klacky“ k beraním rohÛm. Heimdall nemûl manÏelku ani pfiímé boÏské potomky. Mûl pouze oblíbeného konû, kter˘ se jmenoval Gulltopp. Pfiesto ➚Vûdmina píseÀ (Völuspá) zaãíná slovy: „Sly‰te mû v‰echny slavné rody, první i poslední, potomci Heimdalla!“ Je patrné, Ïe nebeské potomky sice Heimdall nemûl, ale pozemsk˘ch bylo poÏehnanû. Prozaick˘ úvod k Písni o Rígovi (➚Rígsmál) pak popisuje ➚Ríga (ztotoÏÀovaného s Heimdallem) jako strÛjce sociálního rozvrstvení severské spoleãnosti, otce synÛ ➚Traela (praotec otrokÛ), ➚Karla (praotec sedlákÛ) a ➚Jarla (praotec králÛ a jarlÛ), jeÏ zplodí na své cestû po pobfieÏí zemû. Pod jménem Ríg (rí = král) nav‰tíví tfii manÏelské dvojice, ➚Áiho a ➚Eddu, ➚Afiho a ➚Ammu, ➚Fadira a ➚Módir. U v‰ech poveãefií, ulehne mezi nimi na lÛÏko a po devíti mûsících pfiicházejí na svût jeho potomci. Lze jej tedy povaÏovat i za jakéhosi praotce lidsk˘ch pokolení vÛbec. Heimdall byl ale pfiedev‰ím stráÏcem mostu vedoucího do nebe, Bifröstu. Na kraji nebe také Ïil, a to v pfiíbytku Himinbjörgu. Neustále stfieÏil sídlo bohÛ pfied skalními a mraziv˘mi ➚obry, doufaje, Ïe zabrání hrÛzám blíÏícího se a neodvratného ➚ragnaröku. Polnici Gjallarhorn mûl neustále pfiipravenu, aby na ni mohl v pfiípadû potfieby mocnû zadout na poplach. Témûfi nepotfieboval spát, vidûl „ve dne jako v noci na sto honÛ, sly‰el trávu rÛst, hlas jeho polnice Gjallarhornu bylo sly‰et do v‰ech koncÛ svûta“. Jeho sluch je podle Vûdminy písnû ukryt pod jasanem ➚Yggdrasilem. Je to zfiejmû podobná zástava, jakou uãinil Ódin ze svého oka, spoãívajícího v ➚Mímiho studni. Heimdall je posledním, kdo padne pfii apokalyptickém boji bohÛ a ➚einherjÛ proti sdruÏen˘m mocnostem zla. Symbolicky se to stane v boji s ➚Lokim, jenÏ byl jeho úhlavním a zaryt˘m nepfiítelem od doby, kdy spolu bojovali o ➚hafn˘ru a Heimdall zvítûzil (BáseÀ o domû, ➚Húsdrápa). Jeho povahové vlastnosti i schopnost vidût do budoucnosti a doprovázet bohy na cestách mají mnohem blíÏe k ➚VanÛm neÏ k samotn˘m ➚ÁsÛm. Proto se také objevují domnûnky, Ïe je pozÛstatkem boÏstva mnohem star‰ího (nûkdy se uvaÏuje o v˘pÛjãce od KeltÛ) a Ïe mûl i své Ïenské párové boÏstvo – bohyni Mardöll (téÏ jedno z pfiízvisek bohynû ➚Freyji).
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170631
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE GERMÁNSKÝCH A SEVERSKÝCH NÁRODŮ
HEIMI
HEIMI (severogerm.) – ➚Brynhildin pûstoun. HEIMSKRINGLA (severogerm. = okruh svûta) – ➚Snorriho zpracování norsk˘ch dûjin, sepsané nûkdy mezi lety 1225 – 35. Dílo pojednává o bájeslovn˘ch a historick˘ch norsk˘ch králích, o kaÏdém z nich (poãínaje ➚Hálfdanem âern˘m) Snorri zafiadil zvlá‰tní ságu. Název vznikl aÏ mnohem pozdûji, v 16. století, a to podle úvodních slov Ságy o Ynglinzích „Kringla heimsins“ (kotouã, kruh obydleného svûta, okrsek zemsk˘ – lat. orbis terrarum). Úvodní ãástí Heimskringly je právû Ynglinga saga (➚Sága o Ynglinzích), jeÏ zaãíná látkou obsaÏenou v Prologu Prozaické ➚Eddy a plynule pokraãuje líãením dal‰ích následovníkÛ ➚Ódinov˘ch, mytick˘ch ‰védsk˘ch panovníkÛ. Nejstar‰í a literárnû zfiejmû nejhodnotnûj‰í je Sága o svatém Olafovi (viz téÏ finsk˘ bÛh ➚Jumala). Sága o Ynglinzích je mlad‰í a struãnûj‰í, pouze tam, kde Snorri vyuÏívá mytologického materiálu o ➚Ásech, je v˘razovû a vypravûãsky bohatá. V pfiedmluvû Heimskringly Snorri vyjmenovává prameny, z nichÏ pro svoji „dûjepisnou“ práci ãerpal, a snaÏí se jí tak dodat na historické vûrohodnosti. HEITI (severogerm. = pojmenování) – termín, kter˘ vytvofiil ➚Snorri, aby v Jazyce básnickém (➚Skáldskaparmál) vysvûtlil zpÛsob tvofiení jednoslovn˘ch opisÛ, na rozdíl od minimálnû dvouslovn˘ch opisÛ – ➚kenningÛ. Patfií sem nepfiímá obrazná pojmenování zaloÏená na podobnosti nebo pfiíbuznosti vûcí, novû utvofiená slova ãi naopak germánské archaismy, jednoslovné poetismy, rÛzné personifikace jevÛ a podobnû. Do této kategorie náleÏejí také poãetná vedlej‰í jména bohÛ a mytologick˘ch postav. HEL (severogerm.) – 1. vládkynû fií‰e mrtv˘ch, dcera boha ➚Lokiho a ➚obrynû ➚Angrbody. Jejími bratry byli vlk ➚Fenri a had obepínající zemi, ➚Jörmungand. Po narození byla znepokojen˘mi bohy svrÏena do ➚Niflheimu. Zde mûla ovládat devût (podzemních) svûtÛ, v nichÏ pfiidûlovala pfiíbytky tûm, kdoÏ zemfieli stáfiím ãi na nûjakou nemoc. Barva její kÛÏe hned kaÏdého upoutala, byla totiÏ z poloviny normální a z poloviny ãerná. Pfii chÛzi Hel neustále hledûla k zemi. Její fií‰e se jmenuje ➚Hel, obepínají ji vysoké Ïelezné mfiíÏe a jedin˘ pfiístup pfies mrazivou fieku ➚Gjöll stfieÏí u mostu panna ➚Módgud. A co bude s Hel pfii ➚ragnaröku a po nûm? Tím se literatura nezaobírá, pouze ve ➚Vûdminû písni (Völuspá) se vyskytuje okrajová zmínka pfii líãení prÛbûhu bojÛ: „...muÏi putují k Hel, pukají nebesa.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170631
HEL
Hermód pfiijíÏdí na Ódinovû osminohém koni Sleipnim do Helu pro Baldra. Za mfiíÏemi Helu je stráÏkynû podsvûtí Hel, nad ní sám Baldr. Dole pak miska Laãnost a v ní nÛÏ Hlad. Kresba v opisu Star‰í Eddy, pofiízeném islandsk˘m knûzem Ólafem Brynjólfssonem roku 1760. (Pfievzato z knihy Snorri Sturluson, Edda, Sága o Ynglinzích; viz literatura.)
MuÏi se vydají na cestu k Hel, nikoli k ➚Ódinovi ãi ➚Freyje, neboÈ ➚Ásgard zanikne, zemfie i Ódin a Freyja. Podsvûtí nicménû pfietrvá; 2. podsvûtí, fií‰e mrtv˘ch (analogické s nûm. Hölle – podsvûtí, peklo). Podle pÛvodních pfiedstav GermánÛ konãily svoji pouÈ v Helu zfiejmû v‰echny lidské du‰e (stíny), pozdûji pouze du‰e tûch lidí, ktefií zemfieli stáfiím nebo na nemoc. Ti, kdoÏ mûli z hlediska germánsk˘ch muÏÛ ‰tûstí a zemfieli v boji, pfii‰li pak k ➚Ódinovi do ➚Valhaly nebo do Freyjiny sínû ➚Fólkvang. Nikomu z lidí se nepodafiilo smrt obelstít. Pouze dvûma mytick˘m králÛm (bohÛm), Ódinovi a ➚Njördovi, bylo dovoleno vládkyni podsvûtí ➚Hel oklamat. Aby se vyhnuli nehostinnému podsvûtnímu pfiíbytku, nechali si pfied smrtí vtisknout tzv. ➚Ódinovo znamení, tj. byli poznamenáni (poranûni?) hrotem kopí.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170631