97 Ale i v abiotickém produktivním procesu (v průmyslu) se promě ňuje struktura i obsah lidské práce. Ze dvou tradičních složek lidské práce, tj. složky fyzické a duševní, nynější vědecko-technický pokrok snižuje zejména potřebu práce fyzické. Tato tendence je v sou ladu s tím, že energetické a motorické funkce člověka ve výrobě mohou být v nynějším duchovním paradigmatu kultury, které pre feruje vytváření zisku, téměř plně nahrazeny technikou, tj. „prací“ ovládnutých přírodních procesů. Proces abiotické automatizace výroby nepřímo ukazuje, že pří roda je aktivita, že v ní dřímají síly a struktury, kterých se lze ná silím či racionální lstí zmocnit.32) A to nás znovu vrací k otázce, kterou se pozoruhodným způsobem zabývali již fyziokraté: kde, či jak, vzniká společenské bohatství? Zdá se, zúžíme-li ekonomickou aktivitu pouze na model plně automatizovaného továrního proce su a společenské bohatství hlavně na vyrobené předměty a posky tované služby, že bohatství dnes vzniká nejen v zemědělství, ale také v abiotické výrobě (např. při automatizované výrobě oceli či energie v atomové elektrárně). Po stisknutí příslušného tlačítka se vytváří téměř samovolně, tj. umělým, předem nastaveným chodem technického systému sestaveného, usměrněného a kontrolovaného vědou. Abiotický produktivní proces se tak jevově podobá přirozené produktivitě živé přírody: například růstu obilí na poli či produkci masa a mléka na farmě či pastvině.33) Ale je to důkaz, že by umělé hmotné bohatství mohlo dlouhodobě vznikat i bez živé lidské práce? V čem tedy spočívá podstata a zákeřnost problému? Zjednoduše ně řečeno v tom, že průmysl není biotickým produktivním procesem vnitřně sladěným s chemickou a biologickou aktivitou Země a že potřeba průmyslového zboží včetně abiotické spotřební techniky nemá ani naléhavost srovnatelnou s každodenní potřebou lidské ob živy, ani přirozené biotické meze na straně lidského těla. Proto se zdá, že Quesnayova „dalekozrakost“ souvisela s tím, že jako lékař intuitivně rozpoznal vázanost produktivní schopnosti zemědělství na skrytou funkční jednotou člověka a přírody. Právě tak můžeme předpokládat, že při hodnocení řemesel a obchodu jako neproduk tivních odvětví vycházel z toho, že ničím nenahraditelné potraviny 32) Také Arendtová, i když z jiných důvodů, připomíná, že bytí je „…nabito energií a vy
značuje se mimořádnou aktivitou“. Arendtová, H. Vita activa…, s. 356.
33) Tím také padá základní fyziokratický argument (důkaz) pro neproduktivnost obcho
du a řemesla: pouze zemědělství, zdálo se fyziokratům, produkuje rentu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170590