víš – mě, nějakou starší paní a dva další týpky… a ten policajt na nás celou dobu mířil pistolí na světlice, jak idiot.“ „Ježíš!“ vykřikla Rita. „A pak? Odvezli vás na fízlárnu?“ „No jasně, čuráci, rovnou ke Dvěma lvům. Měli tam děsný chaos, mě zavřeli do cely s dvaceti dalšíma lidma a nechali nás tam trčet bez vysvětlení až do rána.“ „A co matka se ségrou? Ty taky sbalili?“ zeptala se Rita. „To jsem tehdy vůbec netušil. Nedovolili nám telefonovat nebo tak. Ani náhodou. Ani žádné jídlo, absolutně nic. Jen fízl pokaždý zařval, ať držíme huby a jméno toho, kdo šel k výslechu. Mě vzali až druhý den odpoledne. Fakt jsem myslel, že mi tam v tý cele hrábne.“ Zapalovali jsme si jednu od druhé a poslouchali s otevřenou pusou. Venku bylo příjemně, bylo už docela teplo. „U výslechu byli ti fízlové nejdřív celkem v pohodě, ale to jen tak zkoušeli, vylízanci. Když jsem jim neprozradil, s kým jsem byl na demonstraci a kdo mi o ní řekl a tak, zmydlili mě tak, jak to za celej život neudělal ani můj vlastní fotr!“ Tlustá ho chytla za ruku. „Jeden z těch fízlů mě pak chytl pod krkem a prskal mí přímo do ksichtu. Že prej ještě uvidím. Že mě teď pustí, ale že si mě ještě podají. Jako si podávali mýho tátu. Museli to vyčíst někde v nějakém záznamu nebo co. O tátovi.“ „Že prej to tam maj všechno zapsaný. Kdo kam jezdí na dovolenou, kdo má koho na Západě nebo tak. Fakticky všechno, říkala to teta Anula mojí matce. Úplně všechno!“ vložila se do toho rozohněně Rita. „To je jasný, Rito, všichni víme, že to mají zapsaný,“ uklidňovala ji Tlustá. „Jo, a k tomu mají nahrávky. Nahrávali to všechno na videokameru, celé to shromáždění, mají na tyhle věci k dispozici nejnovější techniku. Věděli dokonce, že jsem tam byl s mámou a ségrou. A furt chtěli vědět, kdo další tam ještě byl. Tak jsem jim řekl, ať se kouknou na to svoje video, když jsou tak hustý. Takže hned jakože další rána do žaludku. Oni vědí, jak člověka zmlátit, aby neměl modřiny na viditelných místech,“ řekl a povytáhl si tričko. Pod žebry měl modřinu jako prase. „Pak mi ještě jednu naložil ten druhej fízl, a pak jakože ať se těším nashledanou, že prej jim neuteču. Leda že bych měl křídla a přeletěl za kopečky. Kretén. A že prej když ségru vyhodí za měsíc ze školy, tak pak jim ty další lidi možná i sám přijdu nabonzovat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170289