bytem Svatá 95.“ To mi bylo tehdy pouhých osm let, takže jsem byl tenkrát v celém širém okolí snad nejmladší rybář.
má vybavit. Měl sice jenom dámské kolo, ale měl nosiče vepředu i vzadu za sedlem, takže toho také mohl naložit hodně. Konečně, my jsme toho zas až tak moc nepotřebovali. Bylo přece léto, a tak jsme to měli jednodušší. Hlavně aby bylo dost jídla! V tom nám hodně pomohly ty laciné a dobré UNRRA konzervy. Sbalili jsme deky, každý vezl jednu půlku stanu „áčka“, který daroval mému otci jeden zákazník, jenž bojoval na západní frontě. Stan se spojoval dřevěnými kolíčky a pro nás dva byl až dost velký, před deštěm jsme do něj skoro všechno nacpali a stejně jsme měli ještě dost místa i na spaní. Když jsme to potom na louce pod Týřovem vymysleli šikovně tak, že jsme špičku stanu nepodepřeli tyčí, která by nám překážela, ale pěkně jsme ji přivázali na větev silné borovice, bylo místa dost.
Také jsem si se vší opatrností přibalil svou zamilovanou kytaru. Obě věci se nám moc dobře hodily. Na prut jsme si dovedli nachytat nějakou rybku. Ať už byla malá či větší, z kotlíku nad ohněm nám chutnalo všechno. Návnady byla plná louka, koníci malí i větší nám skákali před bosýma nohama, stačilo napíchnout a umět chytit. Když už jsme si rozdělali večer oheň, přiložili jsme po večeři ještě polínko a pak jsme si spolu zazpívali, rádi a potichu, jenom tak pro sebe. Venda byl dobrý zpěvák, zazpívali jsme dvojhlasně jako doma, nikoho jsme naším zpěvem nerušili, protože široko daleko nikdo nebyl, kdepak nějaké chaty, jenom řeka, na nebi hvězdy, okolo louky a nad námi se rýsovaly trosky hradu Týřov.
Do stanu jsme nanosili suché seno, které posloužilo jako voňavé lůžko, a na přikrytí jsme měli každý svoji deku. Tohle všechno nám k spokojenosti úplně stačilo. Oba jsme byli šťastni, že jsme spolu. Od útlého dětství jsme se spolu měli rádi, žili jsme v sousedních domkách, věděli jsme o sobě všechno a snášeli jsme spolu dobré i zlé.
Všude klid, u ohně pohoda, prostě Bohem požehnaný kraj. To se to potom spalo…
N
A teď jsme měli najednou úplnou volnost, prázdniny a mohli jsme se sami rozhodovat, jak je budeme užívat.
ěkdy se v noci stalo, že mě Vašek najednou popadl za ruku a když jsem se probudil, šeptal mi ustrašeně, že někdo jde k našemu stanu, že slyší nějaké zvuky, abych nespal a radši abych se podíval, co se venku děje.
Měl jsem s sebou samozřejmě rybářský prut a také písemnou povolenku, kterou mi zařídil můj táta ve zdické rybářské organizaci. Podepsal ji sám předseda pan zubní lékař Nekolný, který mi také mimo jiné trhal zkažené zuby, a ten potvrdil, že „Žák Blahoslav Havránek má povolen sportovní rybolov v doprovodu svého otce Karla Havránka,
Když jsem rozepnul dřevěné knoflíky, vystrčil hlavu ven a zaposlouchal se, opravdu bylo slyšet šramot padajících kamínků ze stráně nad námi.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170286