Ale taky by si mohl říkat, na co stojí ještě za to se těšit. Ať je to jakkoliv, co to pro vás znamená v praxi? Řadu věcí rušit, škrtat. Vážit hodnoty, vážit směry vývoje, vážit možnosti poznávací. A přitom se samozřejmě snažím nemyslet na to, že dnes a denně – s ohledem na věk – se mohu stát předmětem zájmu svých lékařských kolegů, včetně pa‑ tologů, prosím. Přibývající roky mě také přivedly k tomu, že mnoho věcí, včetně medicínských, už neberu tak naléhavě, jako jsem je brával před deseti dvaceti lety. Je to projev moudrosti nebo stupidity? Samolibě si myslím, že jde o zmoudření, ale vůbec to tak být nemusí. Naštěstí mě zatím geny uchovaly poměrně pohromadě, takže jsem schopný chodit do práce, živit se a ba‑ vit se poznáváním. Seškrtal jsem to, co jsem míval rád. Přestal jsem chodit do biografu. A vůbec mi to nechybí. Velmi jsem omezil návštěvy divadel, což je možná také skladbou repertoáru, interpreta‑ cemi a hlavně mnou. Ale už mě filmy a divadelní představení netěší, nenaplňují. Zdá se mi, že říkají mnohem míň, než mi říká vědecká literatura z řady oborů. Nerad bych senilně tvrdil, že dobrá divadla ani dobré filmy už neexistují, ale v porovnání se šťastnou vlnou českého filmu a divadla šedesátých let se mi zdá, že už to není ono, že se za‑ tím nikomu z nové generace nic tak nedaří. Ale tenhle názor může být ovlivněný mým stárnutím. Těžko říct. Určitě je to jiné. A také je tu mnohem větší nabídka i větší tříšť, orientace je složitější. Asi. Mně vadí hlavně rostoucí míra zjednodušení, hru‑ bosti, sprostoty, nedostatečné dimenzionality, účelovosti, jednosměrnosti. Prostě není to ono. Podobné je to s novinami nebo s televizí. Přestože máme doma možnost se připojit na stovku programů, což je úžasné, jen velmi vzácně si nějaký program vyberu. Protože si říkám, Františku, máš málo času, radši něco dělej. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170187