Co tedy obnášel tento program, určený – na to nezapomínejme – pro zemi s pokulhávajícím hospodářstvím a inflací, která vcelku nestojí za řeč? Vyšší daně, omezené vládní výdaje a trvale extrémně vysoké úrokové sazby (když krize začala, zvedla Brazílie tyto sazby takřka na padesát procent). Jinými slovy, brazilská vláda zavedla neobyčejně tvrdou měnovou a fiskální politiku, která zaručovala, že země v roce 1999 prodělá opravdu hlubokou recesi. Program pro Brazílii byl zvláštním způsobem extrémní a připomínal téměř karikaturu politik, k nimž se v předchozím roce uchýlily asijské státy. A stejně jako mnoho karikatur kladl důraz na charakteristické rysy předmětu svého zájmu. Jádrem politiky, kterou Washington vnutil mnohým ze zemí postižených krizí, byl téměř pravým opakem keynesiánsnké smlouvy. Tváří v tvář hospodářské krizi tyto státy nabádal, aby zvedly úrokové sazby, osekaly výdaje a zvýšily daně. Proč by si měl člověk šedesát let po Keynesovi myslet, že je dobře rozejít se tak nekompromisně s keynesiánskou smlouvou? Očividně kvůli předpokládané potřebě získat za každou cenu znovu důvěru trhů. Jako první bylo vyloučeno australské řešení – nechat prostě měnu oslabit. Základním stavebním kamenem reformního programu, který po desetiletích vysoké inflace přinesl zemi cenovou stabilitu, byl fixní směnný kurz mezi brazilským realem a americkým dolarem. Brazílie i Washington se bály, že vzdát se tohoto fixního kurzu by bylo z hlediska důvěry investorů smrtící. Pravda, člověk by mohl uspět s námitkou, že real byl, řekněme, přibližně o dvacet procent nadhodnocený a devalvace o těchto dvacet procent by zemi přinesla víc užitku než škody. Nikdo ale nevěřil, že dvacetiprocentní devalvace je realistická strategie. Jeden americký představitel to shrnul větou: „V rozvojových zemích neexistují malé devalvace.“ Jak se tedy země měla devalvaci realu vyhnout? MMF mohl Brazílii poskytnout peníze, které by pak země spolu s vlastními devizovými rezervami použila na podporu realu na devizových trzích. Pokud by ale nebylo možné podniknout něco proti odlivu kapitálu, tyto peníze by nejspíš brzy došly. Jediný nástroj, který se momentálně nabízel, představovalo výrazné zvýšení úrokových sazeb – dost vysoké na to, aby lidi přesvědčilo, že ponechat peníze v Brazílii je výhodné i navzdory podezření, že se měna nakonec přece jen dočká devalvace.
HRA O DŮVĚRU
| 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170178