ciální. Samozřejmě, že je možné kombinovat systematickou psychoterapii s farmakoterapií. Je to vhodné zejména v těch případech, kdy předchozí léčba byla neúspěšná, průběh je chronický s nekvalitními remisemi a kde se chceme zaměřit jak na redukci symptomů, tak na řešení psychosociálních problémů. V situacích, kde jde o hlubokou depresi s nebezpečím sebevraždy, pacient odmítá přijímat pití a jídlo, jsou přítomny výrazné psychotické příznaky, narušení psychomotoriky, které nereagovalo na více než jedno antidepresivum, je plně indikováno použití elektrokonvulzí. Provádějí se během hospitalizace po předchozím somatickém vyšetření ve spolupráci s anesteziology (celková anestezie, myorelaxace) v sérii 6–12 aplikací. Jde o relativně šetrnou metodu, kterou lze použít i u starších či somaticky nemocných lidí i u gravidních žen. Nejčastějšími vedlejšími účinky jsou postkonvulzní zmatenost a narušení paměti, které u velké většiny pacientů zmizí do 6 měsíců po ukončení léčby. V současné době máme k dispozici i další biologické léčebné postupy, jako jsou fototerapie, spánková deprivace, nověji repetitivní transkraniální magnetická stimulace mozku či vagová stimulace. Výsledek léčby pacienta s depresivní poruchou závisí zásadním způsobem na naší schopnosti navázat kvalitní vztah s pacientem a získat ho pro léčbu. V každém případě je třeba pacienta i jeho rodinu detailně poučit o charakteru onemocnění a o léčebných možnostech. Výhodné je použít různé informační materiály. Vyplatí se s pacientem spolupracovat při rozhodování o léčebném postupu. Je vhodné společně vypracovat léčebný plán respektující výše popsaná doporučení. Především zpočátku je třeba zvát pacienta k častým kontrolám a monitorovat léčebné efekty a případné vedlejší účinky terapie.
Sebevražda U každého pacienta s afektivní poruchou musíme ve všech etapách jeho choroby zvažovat riziko sebevražedného jednání. Odhaduje se, že více než 90 % sebevrahů trpí v době dokončení svého jednání duševní poruchou, nejčastěji depresí, a že 50 % z nich během posledního roku před sebevraždou vyhledalo odbornou lékařskou pomoc. Z toho plyne nutnost pátrat po přítomnosti duševní poruchy a sebevražedných tendencí v disponované skupině pacientů. Je však třeba diferencovat, protože sebevražedné myšlenky má mnoho pacientů, ale o sebevraždu se pokusí nebo ji dokoná pouze menší část z nich. Je známo, že žádná duševní ani tělesná choroba sama o sobě není častým a dostatečným důvodem pro volní ukončení života. Mann navrhl model vnitřních dispozic a akutního stresu (»diathesis – stress model«), který vysvětluje procesy vedoucí k suicidiu. Mezi dispoziční faktory zařazuje genetické vlivy (rodinná zátěž afektivní poruchou nebo sebevražedným jednáním, studují se také 98 / KLINICKÁ PSYCHIATRIE V DENNÍ PRAXI
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169773