by mohl být alternativou Pax Americana, Habermas proti sobě postavil politické síly dobra spojovaného s civilizací či přítelem a zla spojovaného s útlakem či nepřítelem. Tím ovšem na sebe nevědomky uvalil argumentační kletbu politické filosofie Carla Schmitta, na jejíž fundamentální kritice kdysi vystavěl svou vlastní teorii demokracie a diskursivní etiky. Obdobně jako stoupenci války se i její mnozí kritici a pacifisté dostali do zajetí diskursu a slovníku, který jim vnucuje bůh války Mars. Propagandistická „pravda“ o nutnosti boje za celosvětový mír přesně odhaluje skutečnost, že mír je vždy důsledek určité války. Jestliže Michel Foucault v narážce na slavnou Clausewitzovu definici války tvrdil, že politika je pokračování války jinými prostředky, potom mír můžeme považovat za její momentální stav.
Nahodilost násilí, organizovanost války Válku spojujeme především s násilím, smrtí, destrukcí a úpadkem. Ve skutečnosti je ovšem válečný stav něčím, co se od prostého násilí podstatným způsobem odlišuje, ačkoli ho v sobě nepochybně zahrnuje. Násilí může být zcela nahodilé a neorganizované. Původní neukotvenost násilí je například oslavována ve známé Bretonově představě o náhodné střelbě do lidí jako aktu surrealistického osvobození se od banálního světa konvencí a zotročujícího rozumu. Možnými důsledky tohoto spojení svobody s násilím a neudržitelností celé koncepce se později zabýval například Luis Buňuel ve svém filmu Přízrak svobody, v němž dokonce v jedné scéně Bretonovu fantazii ironicky parafrázuje, když nechá z výškové budovy ostřelovače střílet do davu náhodně kolemjdoucích lidí. Jestliže násilný akt může být projevem absolutní libovůle, potom se válka jeví téměř jako jeho protiklad navzdory tomu, že je od násilí odvozena. Válka je totiž vysoce organizovaný proces, který se řídí svými vlastními pravidly. Každá válka 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169714