Bývalí průmysloví dělníci v ekonomicky rozvinutých zemích, kteří strávili desítky let vytvářením pracovní kultury, jež jim umožnila vstoupit do středních vrstev, zažili rychlou destrukci své práce, své kultury i svých očekávání ohledně zabezpečené a jisté budoucnosti (Shaw 2001: 293). Nejsou přitom schopni vybojovat si lepší postavení kolektivní akcí. Flexibilizovaná práce rozbíjí pracovní kolektiv a vede k izolaci každého z nich. To prohlubuje jejich podřízenost těm, kdo jim zadávají úkoly (Cingolani 2006: 37). V generačním pohledu se situace dělníků, kterým se zatím ještě daří udržet se v nižších středních vrstvách, s vysokou pravděpodobností dále zhorší. Jak konstatuje Louis Chauvel, potomci dělnických rodin jsou stále častěji vystaveni riziku nezaměstnanosti. Sociální deklasování, které bylo ještě včera okrajové, bude stále častější pro ty, kdo se narodili v sedmdesátých letech. Mnozí z nich najdou jen neplnohodnotné kontrakty a úroveň mzdy nedůstojnou vzhledem k výši svého vzdělání, ale i v porovnání se svými rodiči. Budou závislí na sociálním státu, anebo na své rodině. Práce, která jim bude nabízena, bude často málo motivující jak co do odměny, tak co do statusu, a konečně i co do možností seberealizace. Jejich rodiče jim přitom budou vtloukat hodnoty vzestupné kariéry, kterou prošli oni sami, ovšem za podmínek zcela jiných (Chauvel 2002a: 254). Ti, na které zbyla jen neplnohodnotná práce, se tak ocitají na velmi tenkém ledě. Stačí jakákoliv komplikace rodinného nebo zdravotního stavu, ale stačí také náhlé rozhodnutí kohosi neznámého v nepřehledném terénu globalizované ekonomiky, a oni se mohou stát součástí podtřídy v tom nejobávanějším slova smyslu.
4.2
Na okraji trhu práce
Už třicet let stoupá v ekonomicky vyspělých zemích počet lidí, kteří mají problémy na trhu práce. Jejich věrohodnost klesá, stávají se sociálně podezřelými. Banky jim odmítají poskytovat základní služby, jež poskytují ostatním. Majitelé domů se zdráhají brát je jako nájemníky, a to dokonce i do bytů vyčleněných pro sociální bydlení. Většina z nich vyžaduje takové záruky, které lidé dlouhodobě bez práce prostě nemohou dát (Paugam 2005: 201). Mít nejistou práci neznamená nutně, že dotyčný žije ve stavu bídy. Znamená to pouze, že daný člověk a celá jeho domácnost se stali vysoce zranitelnými. Sebemenší výkyv jejich kupní síly směrem dolů jim může chudobu přinést. Je to situace těch, kdo zatím s penězi ještě vycházejí, žijí však od jedné výplaty ke druhé. V okamžiku, kdy o práci přijdou, nelze jim z níz-
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169710