V Náměšti nad Oslavou v roce 2005. Foto Bohdan Holomíček.
Naštěstí, protože když moc dobře víš, co chceš sdělit, přestá vá tě to překvapovat – a nemůže to pak překvapit (tj. zaujmout, vzrušit) ani posluchače. A za druhé – hudební sdělení je svébytné: nelze je přeložit do slov. Jak vlastně poznáš, že housličkami nebo partiturou něco sděluješ? Nevím, ale poznám to. Chápu, že to nevypadá věrohodně, ale – vzpomínám si, jak jsem se kdysi v nějakém rozhlasovém pořadu ptal různých autorů na jejich „tvůrčí metodu“ a Svetozár Stračina, slovenský hudební skladatel, mi řekl: „Vieš, Juri, já proste robim.“ Já zase říkám: Věř mi, že to poznám. Pravda je, že jsem v posledních mnoha letech psal převážně hudbu na text. Tam se samozřejmě na sdělení rovnocenně podílí i slovo. Je potom snazší být srozumitelný. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169696