( 97 )
˙vaha naprosto jist·. Ale je-li nÏco nÏkde zahrnuto Ëili implikov·no, musÌ to nÏkdo umÏt Ñexplikovatì Ëili Ëesky vybalit. VÏtöina lidsk˝ch ËinnostÌ spoËÌv· pr·vÏ v takovÈm Ñvybalov·nÌì, t¯eba ryb z vody, ökrobu z obilÌ nebo chemik·liÌ z uhlÌ. To jeötÏ v˘bec neznamen·, ûe by takov· Ëinnost nebyla Ñtv˘rËÌì: uû p¯ijÌt na to, co se odkud vybalit d·, m˘ûe b˝t mimo¯·dn˝ v˝kon, natoû pak objevit, jak na to. Otec z·padnÌ filosofie SÛkratÈs dokonce celou svoji Ëinnost ch·pal jako pom·h·nÌ na svÏtlo myölenk·m, kterÈ jeho spoluobËanÈ nosÌ ÑzahrnutÈì v sobÏ, a p¯irovn·val ji k Ëinnosti porodnÌ b·by. RozumovÈ pozn·nÌ je ovöem zajÌmavÈ zejmÈna tÌm, ûe je zvl·ötnÌm zp˘sobem obecnÈ a jistÈ. NeopÌr· se o promÏnlivÈ smyslovÈ skuteËnosti, kterÈ navÌc r˘znÏ spl˝vajÌ: ze smyslovÈho vjemu, jak jsme vidÏli, musÌme jednotlivÈ p¯edmÏty teprve vyloup·vat pojmov˝m pozn·nÌm. Naproti tomu rozumovÈ pozn·nÌ neobsahuje û·dnÈ nekontrolovanÈ ˙sudky, jeû jsou nejËastÏjöÌ p¯ÌËinou omyl˘ ÑpouhÈho mÌnÏnÌì. Kaûd˝ jeho krok je pod kontrolou kritiky a ponÏvadû se dÏje v p¯esn˝ch pojmech, m˘ûe b˝t i pod kontrolou druh˝ch. Pracuje s pojmy, kterÈ jsou dokonale pr˘hlednÈ a kdo je pochopil, vÌ o nich vlastnÏ uû vöechno. Na rozdÌl od kamene nebo psa, kter˝ mne m˘ûe vûdycky nÏËÌm p¯ekvapit, troj˙helnÌk v sobÏ û·dnÈ tajemstvÌ neskr˝v·. VÌm o nÏm Ñvöechnoì a hned, najednou ñ i kdyû bych to ovöem musel teprve umÏt Ñvybalitì. Protoûe je tak jednoduch˝, nemohu ho ani dost dob¯e zapomenout. TÌm je ovöem z·roveÚ d·no i nejsilnÏjöÌ omezenÌ rozumovÈho pozn·nÌ: lze je uplatnit jen na p¯edmÏty logickÈ, geometrickÈ nebo matematickÈ, to jest ide·lnÌ Ëi rozumovÈ. Objevem rozumovÈho pozn·nÌ, jeho spolehlivosti a obecnosti, zaËÌn· vÏda. CÌlem vÏdy v tÈ podobÏ, jak ji vytvo¯ili ¯eËtÌ filosofovÈ a vÏdci klasickÈ doby, bylo pravÈ a jistÈ pozn·nÌ, porozumÏnÌ a pochopenÌ svÏta. TakovÈ pozn·nÌ je moûnÈ jen tam, kde p¯edmÏty samy jsou p¯esnÈ, nemÏnnÈ a vÏËnÈ: v oblasti ide·lnÌ, zejmÈna geometrickÈ. PythagorejskÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe samy z·klady svÏta jsou urËeny ËÌseln˝mi z·konitostmi, vzniklo nejspÌöe z objevu ËÌseln˝ch z·konitostÌ tÛn˘ na strunÏ. Na polovic zkr·cen· struna znÌ o okt·vu v˝ö, t¯ÌpÏtinov· o kvintu a tak d·le. Celou stupnici lze tak vyj·d¯it pomocÌ zlomk˘ s velmi mal˝mi jmenovateli. PodobnÏ jako tÛny stupnice na strunÏ jsou podle pythagorejc˘ uspo¯·d·ny i planety a jejich pohyb tak tvo¯Ì Ñharmonii sfÈrì. Na to navazujÌ dalöÌ pozoruhodnÈ geometrickÈ objevy, nap¯Ìklad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169690