svaté pole – půjčil nám jej zahrádecký Brchaň – dlouho jsme uvažovali o tom, zda není patent zase falešný jako před několika lety v přerovském a hradišťském kraji. Bylo třeba zjistit, jestli nebude znovu následovat zatýkání a věznění. Poslali jsme tenkrát, podobně jako bratři v Šachu, dva bratry z našeho středu, kteří nebyli tak známi úřadům, přímo na kraj do Jihlavy. Tehdy šel bratr Třeček z Nové Vsi a bratr Novák z Jihlávky. Byla to od nich skutečná odvaha, však jsme je všichni modlitebně podpírali. Zašli rovnou za krajským hejtmanem von Bossem. Řekli mu, že se chtějí spolu s jinými přihlásit k evangelické víře a zda by jim vyřídil úřední cestou žádost o modlitebnu. Ukázali mu i knihu, aby ho informovali o svém vyznání, a řekli mu, že jsou v ní krásné a mocné modlitby. Tu knihu již však nedostali od něho zpět. Bratři mu ještě otevřeně řekli, že jsou lidé znepokojení, protože slyšeli, že kdo odpadne od katolické víry, bude uvržen do želez. Boss je ubezpečil. že pro samo odpadnutí se tak nestane, jen pro neposlušnost zákonů. Pak se jich vyptával na všechno možné a bratři odpovídali co nejopatrněji, aby příliš neprozradili. Uklidnil se, že vlastně nevědí, co chtějí, a že je přesvědčil o své pravdě. Bratři byli také rádi, protože jim krajský hejtman vlastně nevědomky prozradil, co se nás budou vyptávat, a tak jsme všichni předem věděli dost. Potom jsme se ovšem museli poradit, jak budeme vypovídat a k čemu se budeme hlásit. Po rozmluvě se šachovským okruhem jsme se zařídili stejně jako oni, protože nám stejně jako jim šlo o to, zabezpečit co nejdříve uznání sboru, abychom se v další práci měli oč opřít. Však se to snad už stane skutkem, vždyť do Šachu má zanedlouho přijít kazatel mocný naší řeči! Jestli se nám podaří ustavit sbor i tady v Dubenkách, snad také někoho podobného získáme. Budeme mu vděčni dvojnásob, když se v bratrské lásce a porozumění začlení do toho našeho kruhu, který se tu vzájemně drží a podpírá už tolik desetiletí, vzdor všem zkouškám a nepřízni doby!“ Po cestě od vsi drkotá kamenitou cestou prázdný vůz. Pracovníci se po odpočinku znovu zvedají k dílu. Také bratr Drápal se s námi loučí stiskem ruky a jasným pohledem, v němž se obráží všechna silná naděje minulých generací i nadějná síla budoucích zítřků. A když se mlčky [ 97 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169541
setkání po dvou staletích vracíme cestou ke vsi (jednou zde bude stát modlitebna a fara), myslíme také na věrnost příštích svědků evangelia, která se má posílit věrností minulých generací a nadějí pro zítřek.
[ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169541
na den mistra jana husa
NA DEN MISTRA 14 JANA HUSA K AT E Ř I N A B E R K O VÁ
Po krásných letních dnech se ochladilo. Prošli jsme za drobného mrholení bývalým pohraničním hvozdem česko-moravského pomezí, kolem zřícenin hradu Janštejna. A jakmile opouštíme lesní šero, objevují se již před námi první stavení Nové Vsi. Procházíme téměř celou obcí, rozloženou po obou březích potoka, až skoro k jejímu dolnímu konci. Konečně otevíráme dveře u síně úpravného domu s roubenou světnicí. Z druhé strany se otevírají dveře do jiné skutečnosti, do čistotou vonící slavnostně upravené světnice, do světa zvláštního jasu a pohody. Na prahu nás vítá drobná, vrásčitá, ale podivuhodně svěží stařenka, z níž vyzařuje radost a pokoj. „Vítám vás pod naši střechu v ten nejkrásnější den mého života,“ říká nám tichým,ale zřetelným hlasem. Za chvíli už sedíme u stolu v rohu světnice, zdobené jenom čistotou, upraveností, květinami a řádkou knih a knížek, v kožené vazbě a se sponami i polorozsypaných a roztrhaných častým užíváním, které pro tuto chvíli zaujaly místo na stole. Je neděle, 6. července 1782, den památky mistra Jana z Husince a současně nejkrásnější den života sestry Kateřiny Berkové z Nové Vsi na telčském panství. Snažíme se více a pozorněji naslouchat, než se vyptávat, a jen neradi občas rušíme dotazem plynulý tok vyprávění.
[ 99 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169541