Turecko (Ukázka, strana 99)

„ P ře c h o d k p lu ralismu

ku NÄ›mecku a Japonsku, Ä?Ă­mĹž se kvaliďŹ kovalo do Ĺ™ad zaklĂĄdajĂ­cĂ­ch Ä?lenĹŻ OSN. PovÄ›st zemÄ› vĹĄak velice utrpÄ›la.

V roce pĹ™ijal tureckĂ˝ parlament zvlĂĄĹĄtnĂ­ zĂĄkon o dani z majetku, kterĂ˝ mÄ›l postihovat spekulaci. Ve skuteÄ?nosti se ovĹĄem stal nĂĄstrojem diskriminace ArmĂŠnĹŻ, Ĺ˜ekĹŻ a Ĺ˝idĹŻ.

Obyvatelstvo bylo rozdÄ›leno do Ä?tyĹ™ skupin: nemuslimovĂŠ, muslimovĂŠ, cizinci s pobytem v Turecku a potomci konvertitĹŻ k islĂĄmu ze . stoletĂ­ (dĂśnme). ZatĂ­mco muslimovĂŠ a cizinci museli na danĂ­ch zaplatit % z roÄ?nĂ­ch příjmĹŻ, od ArmĂŠnĹŻ Şådaly úřady % daĹˆ, od Ĺ˝idĹŻ % a od Ĺ˜ekĹŻ %. NezaplacenĂ­ bylo trestĂĄno nucenĂ˝mi pracemi, ale v praxi se pĹ™istupovalo k uplatĹˆovĂĄnĂ­ sankcĂ­ pouze u nemuslimĹŻ. K deportaci bylo odsouzeno lidĂ­ a deportovanĂ˝ch zemĹ™elo. Tento diskriminaÄ?nĂ­ zĂĄkon byl zruĹĄen v bĹ™eznu .

KaĹždodennĂ­ Ĺživot za vĂĄlky dĂĄle komplikovala inace, kterĂĄ dosahovala %, jakoĹž i nedostatek zboŞí. Hranice zemÄ› chrĂĄnilo tĂŠměř jeden a pĹŻl milionu vojĂĄkĹŻ. PolitickĂĄ opozice a tisk podlĂŠhaly tvrdĂŠ kontrole, i kdyĹž nÄ›meckĂ˝ postup na vĂ˝chodnĂ­ frontÄ› vyvolal v roce vlnu panturkistickĂŠ propagandy. NÄ›kterĂŠ jejĂ­ sympatizanty dokonce pro případ nÄ›meckĂŠho vĂ­tÄ›zstvĂ­ kooptovali do vlĂĄdy, ale po selhĂĄnĂ­ hitlerovskĂŠho Blitzkriegu byli panturkistĂŠ eliminovĂĄni. Turecko se bÄ›hem vĂĄlky stalo ĂştoÄ?iĹĄtÄ›m mnoha, hlavnÄ› nÄ›meckĂ˝ch, antifaĹĄistĹŻ a ĹžidovskĂ˝ch uprchlĂ­kĹŻ.

PovĂĄleÄ?nĂĄ demokratizace a prvnĂ­ svobodnĂŠ volby Po skonÄ?enĂ­ . svÄ›tovĂŠ vĂĄlky se zmÄ›nil sovÄ›tskĂ˝ postoj vĹŻÄ?i Turecku. Moskva obvinila Ankaru z reakcionĂĄĹ™stvĂ­ a stanovila podmĂ­nky, za nichĹž by byla ochotna prodlouĹžit dvoustrannou smlouvu o přåtelstvĂ­. SSSR poĹžadoval mezi jinĂ˝m ĂşzemĂ­ Karsu, Ardahanu a Artvinu, jakoĹž i moĹžnost zřídit v regionu Ä?ernomoĹ™skĂ˝ch úŞin vlastnĂ­ zĂĄkladnu. Koncem roku SovÄ›tskĂ˝ svaz soustĹ™edil vojĂĄkĹŻ na turecko-bulharskĂŠ hranici. Turecko vĹĄak ultimĂĄtum odmĂ­tlo a zĂĄroveĹˆ se snaĹžilo o sblĂ­ĹženĂ­ s Ĺ˜eckem a Ă?rĂĄnem, protoĹže tyto zemÄ› Ä?elily na svĂŠm ĂşzemĂ­ aktivitĂĄm promoskevskĂ˝ch partyzĂĄnĹŻ. Za tĂŠto situace doĹĄlo i k postupnĂŠmu sbliĹžovĂĄnĂ­ s USA. Po vyhlĂĄ-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169534

PovĂĄl eÄ?nĂĄ demokratiz a c e „

ĹĄenĂ­ Trumanovy doktrĂ­ny a Marshallova plĂĄnu zĂ­skalo v roce

Turecko spolu s Ĺ˜eckem od AmeriÄ?anĹŻ velkou ďŹ nanÄ?nĂ­ a vojenskou pomoc. Ve snaze zĂ­skat materiĂĄlnĂ­ podporu z povĂĄleÄ?nĂ˝ch fondĹŻ Turecko urychlilo transformaci k politickĂŠmu pluralismu. VĂ­tÄ›zstvĂ­ zĂĄpadnĂ­ch demokraciĂ­ ve . svÄ›tovĂŠ vĂĄlce vytvĂĄĹ™elo příznivĂŠ prostĹ™edĂ­ pro napodobovĂĄnĂ­ jejich politickĂ˝ch systĂŠmĹŻ.

Demokratizace Turecka mÄ›la vedle zahraniÄ?nĂ­ dimenze i svou vnitĹ™nĂ­ dynamiku. Konec vĂĄlky zastihl vlĂĄdnoucĂ­ stranu v krizi, popularita kemalistĹŻ klesala a narĹŻstala nespokojenost ĹĄirokĂ˝ch vrstev obyvatelstva. Turbulence postihly i skupiny, kterĂŠ byly tradiÄ?nĂ­ oporou reĹžimu: úřednĂ­ky, dĹŻstojnĂ­ky, obchodnĂ­ky a vlastnĂ­ky pĹŻdy. VĂĄlka urychlila spoleÄ?enskou a politickou diferenciaci, svĂŠ pozice posĂ­lil soukromĂ˝ sektor, vznikly novĂŠ nĂĄtlakovĂŠ skupiny, a tyto sĂ­ly zaÄ?aly zpochybĹˆovat mocenskĂ˝ monopol kemalistickĂŠ ĹĄpiÄ?ky. Transformace stĂĄtostrany, kterou mnozĂ­ oznaÄ?ovali za despotickou, nebyla jednoduchĂĄ. JednĂ­m z prvnĂ­ch krokĹŻ bylo zruĹĄenĂ­ titulu nĂĄrodnĂ­ho vĹŻdce a zavedenĂ­ voleb pĹ™edsedy republikĂĄnskĂŠ strany.

PrvnĂ­ opoziÄ?nĂ­ strana byla zaregistrovĂĄna jeĹĄtÄ› v roce .

DemokratickĂĄ strana, kterou po svĂŠm odchodu z republikĂĄnskĂŠ strany vytvoĹ™ili Adnan Menderes, Celal Bayar, Fuat KĂśprĂźlĂź a ReďŹ k Koraltan, vznikla v lednu . VlĂĄdnoucĂ­ republikĂĄni vĹĄak v obavĂĄch z ĂşspÄ›chu DemokratickĂŠ strany posunuli konĂĄnĂ­ parlamentnĂ­ch voleb o rok dříve, aby opozice nemÄ›la dostatek Ä?asu na přípravu. Voleb v Ä?ervenci

se opozice pĹ™esto nakonec zĂşÄ?astnila a demokratĂŠ zĂ­skali ze parlamentnĂ­ch kĹ™esel. V Ä?ervenci musel prezident osobnÄ› zasĂĄhnout proti vlastnĂ­ stranÄ› a legitimizovat existenci opozice. ZĂĄroveĹˆ vyzval stĂĄtnĂ­ aparĂĄt, aby zachovĂĄval princip nestrannosti a aby vlĂĄdnĂ­ a opoziÄ?nĂ­ stranu povaĹžoval za rovnocennĂŠ.

V kvÄ›tnu se uskuteÄ?nily prvnĂ­ opravdu svobodnĂŠ volby, v nichĹž zvĂ­tÄ›zili opoziÄ?nĂ­ demokratĂŠ. DĂ­ky vÄ›tĹĄinovĂŠmu volebnĂ­mu systĂŠmu zĂ­skali ze kĹ™esel v parlamentu. AÄ?koli vĹĄechny podrobnosti udĂĄlostĂ­ nejsou dodnes znĂĄmĂŠ, jedno je jistĂŠ: InĂśnĂź nepĹ™ipustil anulovĂĄnĂ­ vĂ˝sledkĹŻ voleb, jeĹž by byla uvĂ­tala jeho vlastnĂ­ stranickĂĄ lobby, úřednĂ­ci a Ä?ĂĄst armĂĄdy, a po letech strĂĄvenĂ˝ch ve funkci prezidenta odeĹĄel do opo-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169534

„ P ře c h o d k p lu ralismu

zice. InĂśnĂź tehdy nazval porĂĄĹžku vlastnĂ­ strany svĂ˝m „nejvÄ›tĹĄĂ­m vĂ­tÄ›zstvĂ­m“. Snad i proto mÄ›l pĹ™echod k demokratickĂŠmu systĂŠmu jednu zvlĂĄĹĄtnost – exponenti pĹ™edchĂĄzejĂ­cĂ­ho nedemokratickĂŠho reĹžimu v úřednickĂŠm aparĂĄtu nebyli postiĹženi a vÄ›tĹĄinou zĹŻstali na svĂ˝ch mĂ­stech.

Rozvoj kultury a umění Z iniciativy Muhsina Ertugrula ( –

) a německÊho profesora Carla Eberta vzniklo v roce

v Ankaře Nårodní divadlo, kterÊ se dnes prezentuje na sedmi scÊnåch v hlavním městě a rovněŞ v dalťích osmi městech Turecka.

OvĹĄem prvnĂ­ zahraniÄ?nĂ­ opernĂ­ soubor navĹĄtĂ­vil osmanskou říťi jiĹž za panovĂĄnĂ­ Selima III. SultĂĄn Mahmut II. uÄ?inil vedoucĂ­m palĂĄcovĂŠ opery v italskĂŠm stylu Giuseppa Donizettiho.

Operní divadlo v Istanbulu vzniklo v roce . Operní ťkoly, kterÊ v Istanbulu a Ankaře otevřely svÊ bråny ve . letech . století, se v roce transformovaly do Ståtní konzervatoře.

Přednåťel zde kromě jiných i německý skladatel Paul Hindemmith. PremiÊra opery Kerem (Laskavost) nejvýznamnějťího operního tvůrce Ahmeda Adnana Sayguna ( –

) se konala v roce . O rok pozdÄ›ji vznikly v AnkaĹ™e a Istanbulu scĂŠny Devlet Opera ve Balesi (StĂĄtnĂ­ opera a balet). Na Şådost prezidenta AtatĂźrka zkomponoval Saygun dalĹĄĂ­ dvÄ› opery. Opera ovĹĄem v souÄ?asnosti nenĂ­ v Turecku tolik populĂĄrnĂ­ jako klasickĂĄ vokĂĄlnĂ­ hudba. Evropskou hudbu rozvĂ­jel v Turecku skladatel Cemal ReĹĄit Rey ( – ), kterĂ˝ vystudoval ve Francii. ZnĂĄmĂĄ je jeho orchestrĂĄlnĂ­ suita KaragĂśz a symfonickĂĄ bĂĄseĹˆ Fatih (Dobyvatel).

KlasickĂ˝ balet zaÄ?ala v Turecku uÄ?it v roce britskĂĄ choreografka Ninette de Valois, zakladatelka The Royal Balet. PrvnĂ­ baletnĂ­ pĹ™edstavenĂ­ Keloglan na hudbu U. C. Erkina se pak konalo v roce .

Po vzniku republiky pokraÄ?oval rozvoj nĂĄrodnĂ­ literatury.

VĂ˝znamnĂŠ mĂ­sto v nĂ­ zaujal prĹŻkopnĂ­k tureckĂŠ novely Ă–mer Seyfettin. Mnoho spisovatelĹŻ zobrazovalo ve svĂ˝ch pracĂ­ch vĂĄlku za nezĂĄvislost, spoleÄ?enskĂŠ konikty na vesnici nebo reformy Kemala AtatĂźrka. VzpomeĹˆme spisovatelku a profesorku anglickĂŠ literatury Halide Edip Adivar ( – ) ne-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169534