SVĚTLA A STÍNY RESTAURACE (1660–1685)
země a náboženskou toleranci pro všechny protestanty. Vůdce opozice, Anthony Ashley Cooper, hrabě ze Shaftesbury, si uzurpoval roli „národního vůdce“, organizoval nejrůznější petice, určoval tón parlamentních rozprav a hlasování, stylizoval žaloby a připravoval soudní procesy proti svým odpůrcům. George Savile, první markýz z Halifaxu, inteligentní a cynický „politický eskamotér“ stojící v čele „královské strany“, s ním stěží držel krok. Politické boje let 1679–1681 byly velmi urputné. Zatímco tři tzv. „vylučovací parlamenty“ (Exclusion Parliaments) označily vévodu z Yorku za „papežence, jehož nástup na trůn by povzbudil odpůrce protestantského náboženství a ohrozil zemi“, král trval na tom, že je jeho jediným právoplatným dědicem. Whigové proto opakovaně prosadili návrh zákona, jenž Jakuba zbavoval nástupnických práv (Exclusion Bill). Panovník reagoval ve všech případech stejně – rozpuštěním parlamentu. Vzhledem k tomu, že přitom využíval pouze svých legitimních práv, a také proto, že whigové nenašli odvahu k ozbrojenému odporu, skončil střet vítězstvím Koruny. Zda Karel II. dosáhne alespoň na čas „neomezené moci“, o níž celý život snil, zatím nebylo jasné.
V. Léta 1681–1685 historikové s jistou nadsázkou označují jako „poslední záchvěv stuartovského absolutismu“ či jako „období toryovské reakce“. Co se tedy v Anglii v oněch letech událo a jaké důsledky to mělo pro budoucnost země? Poté co Karel II. v březnu 1681 rozpustil třetí „vylučovací parlament“, se situace v Londýně uklidnila. Hrabě ze Shaf97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169250